Po úvodní skvělé improvizované pětiminutovce následoval program složený z intimně lyrických, dobře uchopitelných sólových kusů. Improvizace je pro Dyense podle jeho slov důležitá a nenahraditelná, neboť umožňuje interpretovi a posluchačům společně zažít jedinečné okamžiky onoho „tady a teď.“
Le magicien, skladba vstřebávající vlivy flamenka, stopové prvky jazzu a klasické kytarové tradice, předeslala, v jakém duchu se bude koncert odvíjet.

Následoval Angel’s waltz, kompozice improvizačního charakteru, v níž Dyens naplno demonstroval svou virtuozitu. Jako protiváhu k vitálnímu přednesu španělských mistrů představil Francouz jinou polohu kytarového umění. Pro něj je kytara – snad lépe než jakýkoliv jiný nástroj, schopná vyjádřit velmi jemné nuance okamžité inspirace.

Následovalo pásmo z autorových aranžmá děl jeho oblíbených skladatelů (které Dyens, jak s nadsázkou řekl, zároveň miluje i nenávidí, neboť sami pro kytaru neskládali): u nás méně známého Španěla Isaaca Albénize, P. I. Čajkovského a F. Chopina. Zejména posledně jmenovaný vyhovuje Dyensovu naturelu. První polovinu večera uzavřela habanera (karibský lidový tanec) vtipně nazvaná Alba negra (Temné svítání) a skladbička, kterou kytarista označil jako Double hommage.

Velkému mistrovi jazzové kytary Django Reinhardtovi vzdal poté Dyens poctu svéráznou úpravou jeho standardu Nuages. Jazzu (zejména ve smyslu typické swingové pulzace) zde bylo pohříchu málo, provedení však působilo strhujícím dojmem.

Rytmus hraje celkově vzato v Dyensově hudbě poměrně malou roli. I ve skladbách s jasným metrem Francouz nejednou zastavil uprostřed taktu, rychle doladil kytaru nebo vyměnil polohu a pokračoval, jako by se nechumelilo – jde však o běžný „zlozvyk“ klasických kytaristů.

Jak řekl sympatický virtuóz, na každém jeho koncertě musí zaznít dvě věci: jedna improvizace a jeden Sor. Prvá položka již byla za námi, nyní nastal čas na Sora, tedy na Fernanda Sora neboli „Beethovena španělské kytary“. Jeho Le Calme je skutečně klidná variační kompozice v E dur, hráčsky ne příliš náročná a opět velmi dobře zapadající do celkové koncepce večera. Následovalo pásmo složené z aranžmá děl u nás neznámého, avšak v Brazílii nesmírně ceněného skladatele Pixinguinhy: lehce melancholické Lamentos, Rosa (kterou složil v šestnácti letech) a Carinhoso – jakási hymna stylu bossa nova. Vliv jihoamerické hudby je u Dyense silný, což kytarista ukázal i v poslední skladbě inspirované fascinujícím zvukem brazilského nástroje berimbau.

Jako přídavek zazněla autorova vlastní kompozice Comme le jour. V ní jako by chtěl ještě rychle napravit, že po celý večer naplno nepředvedl svou omračující zručnost. Dyens je vzácným typem umělce, který nedává svou virtuozitu okázale na odiv, spíše ji nechává jen tu a tam problesknout v jinak skromně působících introvertních kouscích.

Jeho technická výbava je však mimořádná. Perfektně ovládá a účelně využívá všechny zvuky, které je jeho nástroj schopný vydat. Rád střídá ostrý zvuk u kobyly s flétnovým zvukem u hmatníku, běžný způsob hry kombinuje s řadou technických fines, s hrou za nultým pražcem, škrábáním do strun, údery do korpusu a především s přirozenými flažolety. Předvedl také nevídanou formu tappingu – hru levou rukou přímo na hmatníku.

Dvě hodiny v Dyensově společnosti byly pro kytaristy jistě mimořádně inspirativním zážitkem, pro běžné posluchače pak příležitostí k uklidnění létem roztěkané mysli.

Kytarový festival

Program v následujících dnech:
10. srpna, 20.00 hod.,
Tetra Quartet (Londýn, Anglie)
11. srpna, 20.00 hod.,
Katona Twins (Maďarsko)
12. srpna, 20.00 hod.,
Jorge Caballeros (Peru, USA)
12. srpna, 16.00 hod., Koncert kytarového orchestru festivalu

MILOŠ ZAPLETAL
Autor je studentem hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně