Svět podle Prota je vlastně utopií, žijící v lidských myslích nejspíš od pradávna. Autorem knihy, divadelní hry a spoluautorem filmového scénáře je Gene Brewer. Popularitu získal mysteriózní příběh sci-fi žánru, zadírající se pod kůži životnímu stylu současné společnosti, filmovým zpracováním z roku 2001. Režisér Iain Softley se mohl tehdy opřít o vynikající hereckou dvojici Kevina Spaceyho a Jeffa Bridgese v postavách Prota a psychiatra.

K – PAX, Svět podle Prota
- Autor: Gene Brewer
- Režie: Petr Halberstadt, překlad: Philip Polívka, scéna: Jaroslav Milfajt, hudba: Jan Matásek, choreografie: Hana Halberstadt, light design: Roman Jajčík.
- Uvádí: StageArtCz v Divadle Bolka Polívky
- Nejbližší reprízy: 26. února a 26. března 2016, začátky vždy v 19.00 hodin

Děj příběhu začíná ve chvíli, kdy psychiatr Gene Brewer vede úvodní rozhovor s nově přijatým pacientem. Ten reaguje pohotově a bez nápadných projevů, ale uvádí, že se jmenuje Prot a přichází z planety K-Pax. Přesvědčivě informuje o vzdálené planetě i způsobu dopravy na Zemi, který překonává současné znalosti a technické možnosti. Přitom s neuvěřitelným apetýtem konzumuje vše od ovoce a zeleniny. V psychiatrovi, který je z léčebny zvyklý na ledaccos, začíná narůstat červík pochybnosti. Co kdyby přece jen?

V divadelním zpracování převzal roli Prota Petr Halberstadt, psychiatrem je Radim Fiala. Oba přesně vystihli protipólné, současně komplementární role i jejich vývoj v gradaci děje. Oba někdejší spolužáci z jednoho ročníku na Janáčkově akademii múzických umění se spolu výborně doplňují.

Filmové pojetí staví na psychologickém prokreslení dvou klíčových postav a vývoji jejich vztahu. Ten není na divadle tak zevrubně mapován. Hra však, a to ku prospěchu, více charakterizuje postavy pacientů, podobu a příčiny jejich potíží. Ty svou různorodostí, při vystižení typů, současně nastavují zrcadlo pozadí reálného světa, které se na vzniku psychických problémů spolupodílí.

Petr Halberstadt jako režisér měl přesnou ruku při volbě i ostatních herců, kteří dobře vystihli různé typy pacientů. Dramaticky vypjaté výstupy daly nahlédnout do příčin, které někdy přetrhnou jemnou strunu dělící normalitu od patologie, zdraví od choroby. Oproti filmu také na divadle přibyla postava novinářky, která však není pro hru až tak nezbytná.

Scéna Divadla Bolka Polívky nedisponuje takovými technickými možnostmi, které samy o sobě zvyšují sugestivitu děje. Tím více však ztvárnění sází na kvalitu předlohy a herecké výkony. Dynamice děje napomáhá scéna Jaroslava Milfajta, která jednoduchým účelným způsobem rychle mění prostředí pracovny lékaře se společenskou místností pacientů.

Hra K-Pax oslovuje pohledem do lidské psychiky, dějem na pomezí reality a fantazie i jemným humorem. Svým pojetím nastavuje zrcadlo světu, v němž žijeme. Když Prot hovoří o své planetě, převrací vlastně pozemská, ať již skutečná či domnělá negativa, v opak. Obraz měnící rub v líc. Utopický, snad trochu i naivní. To však neubírá na působivosti a naléhavosti navozených otázek.

Kým tedy je Prot? Jen jeden z mnoha pacientů léčebny, nebo příchozí z planety K-Pax? Na tuto otázku si divák odpoví sám. Snad s trochou nejistoty jako psychiatr Brewer. Někdo možná odejde z divadla s přáním, aby se Prot vrátil. Nejen pro kamarády z léčebny, jak slíbil. Aby vzal na bájnou, vzdálenou planetu třeba i nás ostatní.

JAROSLAV ŠTĚPANÍK, autor je publicista