Mluvíme stejným jazykem, ale naše kultury jsou odlišné, říká Aude Martin

Festival uplynulý víkend otevřely trhy na Malé Americe Le Rendez-vous, tento týden jste uvedli projekce francouzských filmů a také debatu Lékaři bez hranic. Jaké máte ohlasy?

Jsme spokojeni. Návštěvnost je velká, na trhy Rendez-vous přišly čtyři tisíce lidí. Skvělé reakce diváků byly na Živou knihovnu, což bylo povídání o tom, jak se francouzsky mluvícím cizincům žije v České republice. 
I přednáška lékaře Jana Trachty o jeho působení na Haiti měla pozitivní ohlas, brněnské publikum se mu moc líbilo.

Téma letošního ročníku spojuje různorodé země, v nichž je francouzština hlavním dorozumívacím jazykem. Jaké národnosti se v programu objevují?

Připravili jsme workshop afrického tance, hudebně-taneční vystoupení kapely z Mali, projekce filmů z Québecu nebo belgické divadlo. Chceme tím ukázat, že i když mluvíme všichni stejným jazykem, naše kultury jsou odlišné a vzájemně se obohacují.

Festival hostí francouzská aliance na Moravském náměstí, kino Art nebo lužánecký park. Přibylo nějaké nové místo?

Už loni jsme měli závěrečnou část festivalu v zahradě, která je součástí Mendelova muzea. Letos to bude taky, ale v zahradě klášterní, která je součástí starobrněnské baziliky. Tam budeme od středy příštího týdne. Postavíme šapitó, karavan a začne promítání, cestovatelské přednášky, koncerty, divadlo… Takovou francouzskou specialitou budou představení pro jednoho diváka nebo pár.

Program v klášterní zahradě obsáhne příští sobotu i chill out neboli jakýsi piknik.

Chceme, aby tam byla pohodová atmosféra. Přijede i slečna, která bude v maringotce vyrábět palačinky, takže i ti, kdo se nezajímají přímo o divadlo nebo hudbu, mohou v zahradě jen tak pobýt a cítit vůně Francie. V tento sobotní večer zahradu rozezní tři koncerty: česká skupina Rádoby nádoby, devět muzikantů z Francie Fatras a brněnský kvintet Tyjátrio. U podobných akcí, jako bude tato, vznikají krásná setkání mezi hostujícími umělci i diváky, kteří zůstávají dál v kontaktu.

Festival navštěvují i Francouzi žijící v Brně. Máte nějaké konkrétnější údaje o tom, jak velká komunita to je?

Bude to víc než tři sta Francouzů. Hodně z nich v Brně pracuje pro nadnárodní firmy jako IBM, někteří jsou zde díky výměnnému studentskému programu Erasmus. Letos se nám přihlásilo hodně dobrovolníků, včetně Francouzů, což je pro organizační tým fajn, všichni si pomáhají navzájem. Je to dobré i kvůli hostujícím umělcům. Například divadelníci z Belgie v Brně zůstanou celý týden a mohou město díky dobrovolníkům lépe poznat.

V Brně už žijete několik let. Jak jste si na zdejší prostředí a kulturu zvykla?

Myslím, že docela rychle. Líbilo se mi v České republice už od začátku, hlavně Brno je příjemné a kulturní město. Mou výhodou je asi to, že jsem Francouzka a Češi mají Francii rádi. Těžká pro mě byla snad jen čeština. Teď už to bude pět let, co zde žiji. Vidím za tu dobu velkou změnu, například v úrovni a nabídce restaurací.

Jak vlastně vedla vaše cesta do Brna?

V České republice jsem byla jednou na stáži a pak jsem pracovala na divadelním festivalu ve francouzském Avignonu. Tím, že jsem už v České republice dříve byla, jsem tam dostala na starost Divadlo Husa na provázku, které v Avignonu hrálo. Trávila jsem s nimi nějaký čas a dělala jim třeba průvodkyni. Herci mě do Brna lákali, říkali, že je to fajn místo. Tak jsem dokončila studium a přijela s tím, že to zkusím. A nakonec jsem v Brně zůstala.