Chystáte se koncertovat na více místech. Čím bude vystoupení v Brně výjimečné?
Hlavně tím, že bude první. Brno je obecně místem, kde bývají koncerty zapamatovatelné. Člověk si přesně dokáže vybavit atmosféru publika a reakce. Jsou místa, u kterých si to třeba vůbec nepamatuji, v Brně bylo publikum pokaždé vřelé. Lidé na Moravě jsou takoví opravdovější.

Proto máte Moravu rád?
Ano a mám tu dokonce i část rodiny. Tátova sestra Jarina, která je bohužel také po smrti, tu po sobě zanechala poměrně velkou rodinu. Sice se nevídáme, ale víme o sobě. Na jižní Moravě mám také několik přátel.

V dětství jste na Moravu jezdil?
Jezdil, za rodinou z otcovy strany. Pamatuji si sklípky, spoustu vína, slivovice a zpěv. Já měl tehdy tedy povoleno jen zpívat a srkat kolu. Když jsme jezdili na Moravu, vždycky se zpívalo.

Na jihu Moravy se na rozdíl od Čech stále pořádají hody nebo nosí kroje. Vytvořil jste si k těmto tradicím nějaký vztah?
Je to krásný obyčej, který by se měl ctít a dodržovat. Stejně tak jako státní svátky nebo jakékoliv jiné. Vezměte si třeba Maltu, tam slaví pořád a cokoliv a jak jsou šťastní.

Ondřej Gregor Brzobohatý v Brně• koncert je součástí turné Universum Tour, začátek je v 19.00 hodin v Sono centru, Veveří 113
• vystoupí patnáctičlenný tým muzikantů a hosté
• vstupenky stojí od 195 do 890 korun

Máte rád víno, nebo jste pivař?
Jsem labužník vína. To se o mně v České republice asi už obecně ví. Naučil jsem se ho pít a vychutnávat díky otci. Zároveň ale nejsem odpůrce piva, protože i to má něco do sebe. Obzvlášť v naší zemi. Abych to shrnul, jsem gurmet a požitkář. Miluji jídlo a ke každému se hodí něco jiného. Různá jídla se zapíjejí různým vínem a zároveň třeba ke guláši nebo moravskému vrabci patří spíš pivo.

Někteří umělci si před vystoupením dávají skleničku šampaňského nebo vína. Co vy?
Bublinky před výkonem nejsou pro mě, ale dvojka dobrého vína přijde občas k chuti. Máme skutečně v naší zemi fantastická vína a jsem rád, že o tom čím dál tím víc lidí ví a nežijí v mýtu, že jen francouzská nebo italská vína stojí za to. Máme být na co pyšní.

Jak se v den koncertu na své vystoupení připravujete?
V podstatě tam jen přijdu. Nerozezpívávám se. Na to moje zpívání mi to přijde zbytečné. A trému obecně nemívám, spíš jen respekt.

Jako mladší jste trému míval?
Ano, pomáhal mi ji odbourávat táta. Když jsem jako malý hrál na housle při přehrávkách v lidušce, táta za mnou vždycky do zákulisí přišel a řekl: Ondro, jak zní naše heslo? A já odpověděl: Jen se neposrat. Správně! odpověděl táta.

Housle jste si vybral sám?
Znáte nějaké dítě, které by si hraní na housle vybralo dobrovolně? Pokud existuje, smekám před ním. Já hrát musel. Táta si to přál a já ho nechtěl zklamat. Ale nebyl by ze mě dobrý houslista. Hudbu jsem ale natolik miloval, že jsem nemohl dopustit, abych u houslí zůstal. Přeladil jsem tedy později na klavír.

Jak relaxujete po koncertě?
To mám obvykle nejvíc energie. Buď ji můžete investovat do mejdanu, což má většinou velmi rychlý spád a taková investice se vám většinou v ničem užitečném nevrátí, anebo jít na hotelový pokoj a zkoušet něco napsat. Poctivě mám vyzkoušeno obojí.

Skládáte i hudbu k filmům, nedávno to byla pohádka Anděl Páně 2. Premiéru má 1. prosince. Líbí se vám moderní pohádky?
Viděl jsem z poslední doby vesměs jen ty, které jsem dělal sám. Mám nostalgický vztah k těm klasickým jako Pyšná princezna nebo Princezna se zlatou hvězdou na čele. Česká republika produkuje velké množství pohádek, je to u nás silná tradice. Doufám, že se i pokračování Anděla Páně stane vánoční klasikou.

MICHAELA ČERNÁ