VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Natálie Kocábová: Přináším chaos a zmatek. Ve všem

Brno /ROZHOVOR/ – Na českou koncertní scénu vkročila Natálie Kocábová s novou hudební sestavou a spolu s Jiřím Burianem stojí v čele kapely, která nese její jméno.

6.4.2010 1
SDÍLEJ:

Natálie KocábováFoto: Foto: archív Digital Sun

„Za naši přednost považuji spojení z velké části elektronických samplů se smyčci, konkrétně s violoncellem a houslemi. Spojení moderny s klasikou není originální nápad, ale pro mě je vždy jeden z nejsilnějších na hudebním poli,“ říká o aktuálním hudebním projektu pětadvacetiletá Natálie. Těm, kteří stále nevědí, jaké tóny očekávat, napoví koncert, který ve čtvrtek večer hostí brněnský klub Fléda.

Na hudební scénu přicházíte s novou kapelou, s níž vystupujete pod jménem Natalie Kocab. Kdo spolu s vámi ji tvoří?
V kapele vystupuje Jiří Burian, bubny a samply, Terezie Kovalová – violoncello, Anežka Bzirská – housle a já – zpěv. Setkali jsme se tak porůznu, ale vždycky je to přes nějakého společného kamaráda.

Jiří Burian nyní pracuje na více hudebních projektech…
Ano, rozjíždí jich několik najednou. Vlastně participuje na projektu Ghostmother, Republic of Two, na mé desce, podílel se na desce svého otce Jana Buriana 12 druhů samoty a další. Má toho víc, než dost.

Nakolik vaši kapelu inspirovala tvorba jiných interpretů?
Tvorba jiných interpretů a skladatelů vás nemůže neovlivnit. Ovlivní vždy, chtě nechtě.

Lze žánrově vymezit styly, v nichž se pohybujete?
Osobně si nikdy nic neškatulkuju. Jak to cítím tak to chci, ať si to zní jakkoli. K tomu se také pojí fakt, že vlastně ani hudební styly a žánry moc neznám. Skoro denně slyším nějaký nový výraz pro nějaký hudební styl a končí to tak, že mi ten název většinou připadá kvalitnější, než ta samotná hudba.

O co každý z členů skupiny hudbu obohacuje?
Já přináším chaos a zmatek ve všem. Ale taky spontánnost. Jirka je takový konstruktér-architekt. Je autorem hudby a vlastně kapelníkem. Rozumí tomu jako nikdo jiný, koho znám.

Co považujete za přednost kapely a na čem naopak musí Natalie Kocab ještě hodně pracovat?
Za přednost považuji spojení z velké části elektronických samplů se smyčci, konkrétně s cellem a houslemi. Spojení moderny s klasikou není originální nápad, ale pro mě je vždy jeden z nejsilnějších na hudebním poli. Dále si myslím, že se s Jirkou dobře doplňujeme autorsky. Oba nás to překvapilo. Vyzdvihla bych projekce Tadeáše Hoegera. A takhle bych se mohla chválit do nekonečna… ale otázkou je jestli mám vůbec pravdu, to musí posoudit někdo jiný.

V polovině května vám vyjde deska Walking on A-Bomb. Proč takový název?
Název si každý musí přebrat sám. Za sebe řeknu, že by nikdo nechtěl chodit na atomovce, je to ten pocit, že stačí jednou uklouznout a ono to bouchne a ne málo – totálně bouchne. A pak je konec.

Co na albu posluchači najdou?
Neumím o tom takhle mluvit, ale – najdou na něm velkej kus práce. I když nás to svádělo, nakonec jsme se rozhodli nedělat kompromisy kvůli rádiím a tak. A na to jsem nejvíc pyšná, protože kompromisy kvůli někomu, kdo s tím nemá nic společného přímo k smrti nenávidím a ani jsem je nikdy nedělala.

Co chcete deskou lidem, kteří si ji poslechnou, říct?
To je přesně o tom, že si to musíte poslechnout. Řekla bych že je to hodně o životě mladých lidí, o životě v Praze, protože to nás jako město ovlivnilo, o vztazích a o tom divnym smogu mládí, který cejtíme stejně. O tom se blbě mluví, o tom se líp zpívá.

Všechny texty skladeb jsou v angličtině?
Ano, je to hravá práce s texty. Dala jsem si na nich záležet, my oba s Jirkou jsme se na ně hodně soustředili.

Připravujete k albu turné?
Turné plánujeme na podzim roku 2010. Jediné, k čemu směřuju, je kvalita, za kterou se já jako osoba budu moct sama před sebou s čistým svědomím postavit. To je jediné, co mě zajímá. Protože vím, že to pak zajímá i ostatní.

Váš čtvrteční koncert v brněnském klubu Fléda, který je součástí přehlídky Encounter/Setkání, bude premiérovým představením alba Walking on the A-Bomb?
Ano, úplně první, Tento rok má pro mě Brno zvláštní význam. Jednak se s ním pojí celkem významná událost v mém osobním životě, jednak v něm odehraju úplně první koncert k této nadcházející desce a jednak mi v brněnském nakladatelství Větrné Mlýny vyjde v červenci kniha básní.

První kniha, sbírka básní Slyšíš mě, vám vyšla v sedmnácti, debutové album Fly Apple Fly jste vydala ještě o dva roky dříve. Jakýma očima se díváte na své dosavadní literární a hudební počínání nyní, v pětadvaceti letech?
Nikdy nečtu své vydané knihy, pokud nemusím. Nikdy neposlouchám svá předešlá alba, pokud nemusím. Vyšší filozofii v tom nehledejte, prostě jdu dál. Ale za každé album jsem vrcholně vděčná, hlavně za to první, díky kterému jsem tam, kde jsem. I když nevím, kde jsem, ale je to tak. A bylo mi na něm patnáct, to je celkem důležitý poznatek.

Radíte se s rodiči o hudbě i nyní?
To víte, že ano.

Nedávno jste dokončila studium scénáristiky na FAMU, jaké jsou vaše autorské úmysly ve světě filmu?
Vůbec nevím, mám skončeno, jenom mě čekají státnice v říjnu. Musím je udělat. No plány zatím nemám žádné. Konkrétně film mě teď nezajímá.

A proč jste se rozhodla právě pro scénáristiku?
Protože odjakživa píšu a je to má přirozenost. Bylo to nejlogičtější rozhodnutí.

Kolik scénářů jste už napsala?
Dva, jeden o posmrtném životě, jeden o Miladě Horákové.

Autor: Markéta Stulírová

6.4.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lampionového průvodu při příležitosti výročí 17.listopadu se zúčastnily stovky lidí.
26

Studenti šli hlavou proti zdi, zaznělo na připomínce listopadových událostí

Vandal v Moravském krasu umisťuje znaky s moravskou orlicí.
1

Zničené cedule s českým lvem nahradily nové. Řádění vandala prozatím ustalo

OBRAZEM: Nevzhledný vnitroblok ožil. Zkrášlila ho malba Staré radnice i šaliny

Brno - Pohled na brněnskou Starou radnici ve Václavské ulici svádí k návštěvě. Odvážlivci ale narazí, a to přímo do zdi. Radnice je totiž namalovaná.

AKTUALIZOVÁNO

Husovický tunel uzavřela nehoda. Řidič při epileptickém záchvatu narazil do zdi

Brno /FOTO/ - Dopravní nehoda uzavřela v pátek v devět hodin ráno Husovický tunel v Brně. Uzavřená byla roura B, policisté museli odklánět dopravu přes Merhautovu ulici. Řidič auta se zranil.

Na babetách ujeli na Islandu dva tisíce kilometrů. Trajekt domů málem nestihli

Brno – Šestičlenná skupina cestovatelů na babetách ujela za třiadvacet dní po Islandu téměř dva tisíce kilometrů. Putování za krásami Islandu mělo svá úskalí, cestu jim ztěžovalo počasí a nepřítomnost asfaltových cest.

Erasmus slaví kulatiny. Za studiem cestují tisíce studentů, počet zájemců roste

Jižní Morava /INFOGRAFIKA/ - Díky studijnímu pobytu programu Erasmus se právě teď učí v zahraničí téměř tisíc studentů brněnských vysokých škol. Do ciziny vyjíždějí už dvacátý rok. Poznávají přitom nové lidi, jejich kulturu i systém výuky na evropských univerzitách. Ještě více přijíždí zahraničních studentů do Brna. Učí se jich zde necelých dvanáct set.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT