VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Noc na Karlštejně je pietní ódou bez přesahu

Brno /RECENZE/ - Na hradě je žena! Od tohoto zvolání se odvíjí známá zápletka divadelní hry Jaroslava Vrchlického, kterou zřejmě nejvíc proslavil filmový muzikál Zdeňka Podskalského z roku 1973 s písněmi Karla Svobody a Jiřího Štaidla. Po více než třiceti letech v roce 2004, se muzikálového nastudování Noci na Karlštejně zhostilo pražské Hudební divadlo Karlín. V úpravě pak tento titul nabídly i další divadelní scény. Nejnověji Noc na Karlštejně uvedlo Městské divadlo Brno, které muzikál uvádí pod otevřeným nebem Biskupského dvora jako letní a současně poslední premiéru této sezony.

30.6.2014
SDÍLEJ:

ŽENÁM VSTUP ZAKÁZÁN. Otce vlasti Karla IV. ztvární v brněnském provedení muzikálu Noc na Karlštejně Jaroslav Matějka, jeho ženu Elišku Pomořanskou si zahraje Hana Holišová. Foto: Jef Kratochvil

Zdála se to být sázka na jistotu, i s ohledem na nebývale velký zájem publika. Všechny reprízy jsou vyprodané a diváci, kteří si lístek neobstarali včas, smutní. A přitom nemusí! Zklamání totiž zasáhne hlavně ty, kdo se na představení vypraví a očekávají víc, než jen „líbivou" připomínku někdejší televizní produkce. Nové nastudování režiséra Igora Ondříčka totiž ustrnulo v konzervativním až pietním přístupu k Podskalského filmové verzi a krom hrstky spontánních hereckých kreací nenabízí víc, než znovu převyprávěný, všem notoricky známý sled událostí.

Noc na Karlštejně
Režie: Igor Ondříček, hudební nastudování, dirigent: Karel Cón (nahrávku k inscenaci vytvořil orchestr MdB), kostýmy: Andrea Kučerová a Klára Čoupková, scéna: Jaroslav Milfajt. V premiéře 22. června, uvedlo Městské divadlo Brno.

Je vlastně jedno, zda se na jevišti právě odehrává korunovace, bojové šarvátky či taneční ples: vše je zvláštně statické a předvídatelné. Nejsou to přitom mravní zásady tehdejšího dvora, které herce drží v odstupu od ztvárněných rolí, ale je to nešťastně zvolený způsob inscenování. A stejně nešťastný je i dramaturgický záměr nasadit muzikál v tomto pojetí do repertoáru.

Protože proč znovu, v kulisách Petrova, uvádět příběh vsazený do prostředí Českého krasu? Proč šablonovitě reinterpretovat již mnohokrát vyřčené, a přitom nezúročit herecké kvality a dramaturgické přesahy, jež se v Městském divadle nabízí? To jsou otázky, které brněnská Noc na Karlštejně vzbuzuje. A divák na ně, bohužel, nedostává odpověď.

Zvláštně šroubovaný temporytmus představení je provázaný i s hereckými výkony. Noblesní a krásná Hana Holišová se do sebe coby Eliška uzavírá víc, než by musela, a frázuje-li píseň Lásko má já stůňu, sálá z ní víc než láska a chtíč tento cit projevit jakási opatrnost a respekt před tím, kým právě je. Královnou! Snad se jí právě v pražském Karlíně lépe hraje ztřeštěná a bezhlavě zamilovaná Alena.

Postavu Aleny v Ondříčkově nastudování ztvárňuje Andrea Březinová. Ta patří spolu s herci Alešem Slaninou (Pešek Hlavně), Jiřím Machem (král Petr) a Lukášem Janotou (vévoda Štěpán) ostatně k tomu nejzdařilejšímu, co brněnská Noc na Karlštejně nabízí. Další herci bohužel nedostávají víc prostoru, aby publikum o svých kvalitách přesvědčili.

Diváckým oříškem zůstává Jaroslav Matějka, tedy Karel IV., císař římský a král český. Matějka dokáže brilantně ztvárnit rozličné charaktery, zde však ale jakoby ztrácel víru ve své zadání: brněnský Karel IV. se stejně jako jeho žena Eliška drží v pozadí všeho, co se na Biskupském dvoře odehrává. Je to režijní záměr? A mohli vůbec Holišová s Matějkou (ale i mnozí další) nabídnout v tak odcizeně pojatých výstupech víc?

Hop, skok. A dál?

Jsou tu také čísla překombinovaná. Například když z balkonů promlouvají různé postavy a nelze dost dobře rozlišit, kdo má právě slovo. Nebo zbrojnoši. V houfech těžkopádně pobíhají sem a tam a za celé dvě hodiny nepřekvapí ničím jiným než halasným Hoja hoj, hoja hoj, případně pak také Hrr na ni či Hop a skok, bum a bác. Jistě, k chvilkové letní kratochvíli diváka to postačí, ale opravdu neměli divadelníci větší ambice?

V příští sezoně chce Městské divadlo přenést Noc na Karlštejně na Hudební scénu. Bylo by příhodné zvážit, v jakých intencích ještě s inscenací dál pracovat, o co ji obohatit a nakolik tento titul formálně či obsahově ozvláštnit. Ať už se divadelníci vydají cestou brněnského patriotismu jako například kdysi u My Fair Lady (ze Zelňáku), nebo vsadí na autorské nápady (jako u předchozích titulů nastudovaných pro Biskupský dvůr), diváci to jistě ocení. Protože to, co specifickému vzorku publika postačí na letní scéně, nemusí fungovat uvnitř v divadle.

Autor: Markéta Stulírová

30.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

Socha prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka na Komenského náměstí promluvila. Alespoň prostřednictvím háčkované dečky, která se na ni v pondělí dopoledne objevila. Nesla slovo Padnu.
5

Socha prezidenta Masaryka opět "promluvila". Padnu, stálo na háčkované dečce

AKTUALIZOVÁNO

S autem skončil v tramvajovém kolejišti. Řídil pravděpodobně pod vlivem drog

Brno /FOTOGALERIE/ – K neobvyklému vozidlu v kolejišti museli vyjíždět krátce před půlnocí v noci na pondělí brněnští hasiči. V Žabovřeské ulici pomáhali řidiči, který po nehodě skončil i s autem na tramvajové trati.

Poslanec TOP 09 Válek: ODS má dobré lidi. Předseda Fiala je můj bývalý rektor

Brno - Při minulých volbách neuspěl, tentokrát se jako jediný z jihomoravské TOP 09 do poslanecké sněmovny probojoval. Po celou sobotu ve štábu své strany sledoval přetahovanou ODS a SPD o druhé místo ve volbách. „Úspěch občanských demokratů mě příjemně překvapil. Strana má hodně dobrých lidí, například Petr Fiala je můj bývalý rektor,“ zhodnotil možnou spolupráci se stranou Válek.

Z výsledků voleb jde vidět i boj o hodnoty, míní lídr ODS Petr Fiala

Praha /ROZHOVOR/ – Občanští demokraté si v parlamentních volbách vybojovali druhé místo. „Nárůst hlasů je pro nás závazkem,“ uvedl předseda občanských demokratů Petr Fiala.

Větve chytají do pasti řidiče i chodce. Majitelé je odstraní až po výzvě

Brno - Jako v džungli si připadají lidé v některých brněnských ulicích. Například v královopolské U Vodárny se vyhýbají trávě prorůstající chodníky i větvím keřů. Ty totiž někde sahají i do tří čtvrtin chodníku a zavírají společně se zaparkovanými auty chodce do pasti. Problémy řeší úředníci z městských částí, často ale nejsou úspěšní.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení