Nová kniha o vile Tugendhat předkládá, co zůstalo skryto

Napříč časem i prostorem, napříč pohnutými dějinami i všedními rodinnými okamžiky. Vilu Tugendhat v dosud neznámých souvislostech představuje nová kniha autorského tria Daniely Hammer-Tugendhatové, Ivo Hammera a Wolfa Tegethoffa. Více než třísetstránkový svazek vydalo nakladatelství Barrister&Principal a je to vůbec první publikace, jež tuto stavbu představuje nejen jako skvost evropské moderní architektury, ale i jako rodinné útočiště, jímž prostupovaly každodenní radosti i starosti.

Obsah i formální zpracování knihy zahrnuje hned několik „nej", kvůli nimž lze tento titul označit za nejucelenější a nejzajímavější, jaký dosud o vile Tugendhat vyšel. Shrňme je alespoň stručně v několika bodech. Příběh vily autoři předestírají již od prvních myšlenek manželů Tugendhatových dům ve dvacátých letech postavit. Osud vily lemují výpovědi a zaznamenané názory pamětníků, to vše v kontextu dějinných událostí, éry chátrání stavby i následné rekonstrukce. S ohledem na mnohovrstevnatost tématu je vše skvěle provázané a prokomponované.

Kniha vyšla z podnětu nejmladší dcery stavitelů vily, Grety a Fritze Tugendhatových – Daniely Hammer-Tugendhatové, dále z podnětu jejího muže Ivo Hammera, jenž působil v expertním sboru zřízeném kvůli rekonstrukci vily a také za přispění Wolfa Tegethoffa, odborníka na dílo Miese van der Rohe. Především jejich vhled do odborné problematiky a rozhodnutí zveřejnit dosud neznámé zajímavosti a materiály činí z knihy unikum – pro odborníky i nezasvěcené čtenáře.

Jsou zde vůbec poprvé přetištěny fotografie z archivu Tugendhatových, a to včetně barevných experimentálních snímků Fritze Tugendhata. Především obrazová část napoví mnohé o tom, jak rodina ve vile žila, slavila Vánoce či pořádala bridžové turnaje.

A následují další milá překvapení. Výjimečný zážitek v čtenáři zanechá vůbec poprvé v českém jazyce a plném znění přetištěná přednáška Grete Tugendhatové. V Brně zazněla v lednu roku 1969 u příležitosti mezinárodního sympozia věnovaného obnově vily. Ocenit lze také duchovní a filozofický přesah příspěvků – odkazy k názorům tehdejších myslitelů a tvorbě umělců, jimiž se Tugendhatovi či Mies van der Rohe a jeho partnerka Lilly Reichová inspirovali a obklopovali.

Velmi pečlivě autoři koncipovali přílohy – detailně rozpracovaný katalog nábytku, seznam literatury či glosář objasňující zkratky institucí a odborné výrazy.

Co lze knize naopak vytknout, jsou editorské nedostatky. Vybrané autorské příspěvky trpí opakováním týchž slov, trpnými rody a přílišnou formálností. Je jen otázkou, nakolik se o to (ne)zasloužil daný překladatel a nakolik odpovědný redaktor, který by měl výslednou verzi oprostit od spojení jako „Touto knihou však mohu široké veřejnosti zpřístupnit dosud nezveřejněné materiály" či „Rovněž rekonstrukce chybějících částí stavební substance a nábytku se musí zakládat na přesné znalosti původní substance." a přepsat je do jazyka českého.

Pozornost to vyvolává zejména v porovnání s příspěvky stylisticky a obsahově vybroušenými, v nichž je jazyk plynule provázaný s rytmem vyprávění.

I přes tyto drobné rozpory je to kniha opravdu výjimečná: svým obsahem a strukturou představuje vilu Tugendhat v trojrozměrné dimenzi, kterou znovu a znovu ozvláštňují fascinující detaily. Jakoby i zaujetí autorů ctilo zásady, z nichž kdysi vycházel architekt Ludwig Mies van der Rohe.