VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Oldřich Mikulášek vzdálený sobě, sobě blíž

Brno /RECENZE/ - Oldřich Mikulášek, takřka brněnský básník a představitel české moderní poezie, by ve středu oslavil 100. výročí svého narození.

26.5.2010
SDÍLEJ:

PORTRÉT. Podobizna Oldřicha Mikuláška od „Brněnského Němce“ Viléma Reichmanna, který byl členem skupiny Ra.Foto: Vilém Reichmann

O necelé tři týdny později to bude zase pětadvacet let ode dne, kdy tento literát balancující na hranách přemýšlivých a reflexivních veršů zemřel v brněnské Úrazové nemocnici. Paradox tohoto dvojjubilea jako by odkazoval k dvojnosti, s níž Mikulášek vnímal svět – zdůrazňoval rozdíl mezi životem a smrtí, aby se nakonec dobral ke smyslu lidské existence.

Sté výročí básníkova narození si připomíná také brněnské nakladatelství Host, které vydalo v pořadí patnáctou antologii Mikuláškových veršů. Činí tak šest let po vydání výboru Vinohrad, o který se v roce 2004 zasloužil pražský Odeon.

Novou knižní kompilaci sedmapadesáti básní nazvanou Ztracený v poezii (dle výňatku z veršů básně Poezie, kterou výbor obsahuje) připravil literární kritik, historik a především přítel Oldřicha Mikuláška Jiří Opelík. Zastávaje názor, že „antologie patří k přirozenému řádu básnictví“, dělí tuto dvou set šedesátistránkovou knihu do čtyř oddílů, a to dle jednotlivých vývojových etap v autorově tvorbě. Výbor v závěru obohacuje doslovem, po kterém následuje obrazový doprovod a chronologický přehled Mikuláškova života. Výrazným estetizujícím prvkem knihy jsou doprovodné kresby Dalibora Chatrného. Soubor uvádí cyklus Holdy se čtrnácti básněmi ze sbírek Křídlovka, Tráva se raduje a Podle plotu, které tvoří volnou a lyrickou trilogii napsanou za války. Verše se vyznačují snahou postihnout nejen dynamičnost reality, ale také její skrytou polaritu. Jak v této souvislosti upozorňuje Jiří Opelík – i když Mikulášek v době let válečných nezapřel vliv Vladimíra Holana, v mnohém mu zůstal vzdálen. Neinspiroval se mýtem křesťanským ani antickým a byl daleko zdobnější.

Když povel dává kat

Dalších čtrnáct básní zastřešených názvem Závratě je vyňato ze sbírek Pulsy, Svlékání hadů, Ortely a milosti, jenž tvoří přirozený triptych. Pulsy, které v antologii zastupují básně Juliánov, Černá múza, Ranní kravata či U nás na Dornychu, manifestují, v čem tkví Mikuláškovo jádro – v pulsu, v pravidelném a opakujícím se rytmu, který je znakem života.

Za Ortely a milosti, autorovu vrcholnou sbírku, promlouvají básně Rukavička, Slavnost, Drama, Výčitky a neopomenutelný, trapně lysý a rozlícený, Vyvolavač. Ortely a milosti lze u Mikuláška vnímat jako dvě paralelní řady: řada ortelů nad člověkem vyslovuje tíhu života, řada milostí uštědřuje jeho bohatost.

Manifestace, část následující, podává nástin nenaprogramované trilogie sbírek To královské, Šokovaná růže a Agogh, v níž se odráží rány osudu, které Mikuláška zasáhly: v roce 1967 to byl těžký úraz a jeho následné připoutání k berlím, o necelý rok později ruská okupace, kterou básník odmítl, a za to byl samozřejmě potrestán (cenzurou a poté zákazem veškerého publikování). Právě sbírka Agogh, kniha jenž je moderní obdobou žalmu a zaříkávání běsů, vyšla až v roce 1989, po Mikuláškově smrti.

I v nelehkém údobí podmíněným politickou situací a následky úrazu však básník nepřestal psát a texty komponuje do nových knih, a to i přesto, že nemůže publikovat. Postupně Mikulášek sestavil sbírky Žebro Adamovo, Veliké černé ryby a dlouhý bílý chrt, Čejčí pláč, A trubky zlatý prach. Nastává čas pláče, lítosti, výčitek a únavy. Touto etapou mnohdy prosycenou pohřební terminologií čtenáře provází závěrečný a nejobsáhlejší oddíl nové antologie pojmenovaný Nekrology. Tvoří jej třiadvacet básní.

Srázné marnosti

Výbor Ztracený v poezii, byť se snaží čtenáře provést celým Mikuláškovým dílem, opomíjí prvotinu Černý bílý ano ne, stejně jako sbírky Horoucí zpěvy a Divoké kačeny poznamenané estetickými normami první poloviny padesátých let. Zastoupeny nejsou ani knižní eposy či básně úzce se podmiňující (První a Druhé obrázky).

V souvislosti s autorovým knižním debutem Jiří Opelík (právem) upozorňuje na dva prvotní Mikuláškovy počiny – sbírku Černý bílý ano ne vydanou vlastním nákladem roku 1931 v Přerově (poetistická epizoda, k níž se autor později nehlásil) a Marné milování vydané pražským nakladatelstvím F. Borový představující přírodní lyriku, jenž utváří obecnou představu o tom, jak má moderní poezie vypadat.

I když lze v každé antologii vystopovat prvky subjektivity, v nejnovějším výboru Mikuláškovy poezie jsou misky vah v rovnováze. Editorova záliba v tvorbě jeho blízkého přítele nezastiňuje stěžejní stránky Mikuláškova díla, které kniha Ztracený v poezii (objektivně a krůček po krůčku) předestírá. Básně jsou otištěny dle jejich prvního knižního vydání, názvy sbírek, z kterých byly vyňaty, jsou zmíněny v obsahu knihy.

V závěru této stručné reflexe mne napadají slova Oldřicha Mikuláška uvádějící již zmiňovanou sbírku Agogh (vydal Československý spisovatel v Praze), která se mi v této souvislosti zdají být nejpříznačnějšími: „Všichni básníci, i já, se pokoušejí každou knížkou nějak se docelit, zaplnit svůj obraz o světě, do kterého jsme byli vrženi. Vím, že je to marné úsilí a že i nejucelenější dílo zůstává jaksi torzem. Ale krása je snad právě v onom úsilí i v oné srázné marnosti, tak ryze lidské, protože člověk je si jí vědom. Kdy a v čem jsme nakonec beze zbytku celí?“

ZTRACENÝ V POEZII

Ztracený v poezii: výbor z básnického díla Oldřicha Mikuláška

Výběr a ed. příprava: Jiří Opelík

Odpovědný redaktor: Martin Stöhr. V květnu 2010 knihu vydalo brněnské nakladatelství Hos­t.

(264 stran, cena 259,– Kč)

Autor: Markéta Stulírová

26.5.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Myslel si, že se vrací zloději a vytáhl samopal. Nestřílel důvodně, rozhodl soud

Ilustrační foto.

Znásilnil mě, stojí si dcera za svým. Krajský soud nevinu otce potvrdil

Mladí kuchaři otestovali své dovednosti. Při vaření s italskými mistry

Brno /FOTOGALERIE/ – Marcipánové dorty, křupavá pizza i lahodné koktejly. Lidé z Brna se mohli při dni otevřených dveří podívat, jak studenti z Odborného učiliště v brněnské Lomené ulici vaří bok po boku se zkušenými italskými šéfkuchaři.

V brněnské zoo se narodila dvě levhartí mláďata. Po sedmnácti letech

Brno /FOTOGALERIE, VIDEO/ - Významného chovatelského úspěchu dosáhla brněnská zoo. Po sedmnácti letech se v noci z 20. na 21. listopadu narodila dvě mláďata levharta cejlonského.

AKTUALIZOVÁNO

Na internetu nabízela zboží, nikdy jej ale neodeslala. Z lidí vylákala 123 tisíc

Brno, Blanensko – Na internetových inzertních serverech a sociálních sítích nabízela jednadvacetiletá žena ze západních Čech mobilní telefony, kabelky i parfémy. Od zájemců získala peníze a zboží neposlala. O případu ve čtvrtek informovali brněnští policisté. O podvodu jako první informoval poškozený z Brna.

Sono Centrum rozezní Wish You Were Here a další hity. Do Brna míří Pink Floyd

Brno - Čtyři zpěváci, filharmonie a slavné melodie jedné z nejznámějších kapel všech dob. Projekt Pink Floyd Night v brněnském Sono Centru ve středu devětadvacátého listopadu představí vokální kvartet Q Vox s Filharmonií Hradce Králové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT