Paravánek hraje o čertu Hudrabovi

„Pohádky hrajeme různé, ale žádné výchovné nebo tématické. Nejčastěji hráváme Pohádky ze Špalíčku, které jsou nejvíce interaktivní a zapojují se i dospělí, což je legrace pro všechny zúčastněné,” říká spoluzakladatelka souboru Kateřina Rakovčíková.

Spolu s ní vytváří uměleckou duši Paravánku Pavel Putna. První společné představení Pohádky ze Špalíčku, dvojice uvedla v lednu 2000. „Jsme partnery v divadle i doma, vzájemně se inspirujeme. A pokud potřebujeme „cizí oko“, máme na to své lidi,“ říká s úsměvem Rakovčíková.

Funkce a úkoly nemají divadelníci striktně rozdělené, i když je každý z nich aktivní v jiné oblasti. „Já většinou víc mluvím někdy až deset postav a hraji s loutkami. Pavel je spíš muzikant, ale také řidič, kulisák, osvětlovač a hlavně moje opora,“ jmenuje nejzásadnější z činností Rakovčíková. Herectví tuto brněnskou rodačku okouzlilo už v dětství. „Ať už sama či s kolegou z Divadla Radost jsem hrávala ve školkách už dříve, takže jsem nebyla nováček.

Důvod pro hraní mimo stávající angažmá byl prozaický: snaha přivydělat si k nízkému divadelnímu platu. A později možnost realizovat své představy o divadle pro děti,” přibližuje své záměry Rakovčíková a vzpomíná na první ohlasy diváků. „Od prvních představení jsme měli krásné ohlasy od dětí i pedagogů, hlavně díky použití nezvyklých loutek a živé hudby.“

Sedm inscenací

Zatím Paravánek nastudoval sedm inscenací: Pohádky ze Špalíčku, O Palečkovi, Pec nám spadla, Vánočníček, Dům u pěti set básníků, O zlobivém andílkovi a O Popelce. „Vánočníček je pohádka o čertovi Hudrabovi, ze kterého se stane šikovný kluk. Ve druhé části představení přiblížíme pohádkovou formou historii Vánoc a příběh narození Ježíška. Diváci si mohou sami vytvořit živý Betlém a zazpívat si známé koledy,“ představuje jeden z titulů Rakovčíková. Upřesňuje, že spolu s loutkami používají také rozličné hudební nástroje akordeon, kytaru, příčnou flétnu nebo perkuse pro děti.

Z oblasti hudby divadlo dosud spolupracovalo například s Vratislavem Lukášem nebo Jiřím Králem, z výtvarníků to byli Jaroslava Fišerová, Rostislav Pospíšil, Jaroslav Milfajt a další. Nejčastěji Paravánek hostuje v mateřských a základních školách, kulturních domech, ale také na hradech nebo zámcích.

„Příprava každé pohádky je individuální. Zkoušíme doma, někdy i několik měsíců. Většinou vše záleží na rychlosti výroby dekorací a loutek,“ objasňuje délku vzniku Rakovčíková. A dodává, že nesouhlasí s názorem, že v současnosti děti pohádky nepotřebují. „Pohádky děti vychovávají. Snad už jen v nich dnes poznávají, že si lidé mají pomáhat, starat se o slabší a být sami dobří. A pokud se při tom ještě pobaví a něco se naučí třeba písničku nebo taneček, je to o to lepší.“

A co vlastně název divadla znamená? „Paravánek krásně vystihuje určité divadelní tajemno. Kdo ví, co se za Paravánkem skrývá?” vybízí k zamyšlení Rakovčíková.

Pavel Putna z divadla říká: Pohádka má končit dobře

ROZHOVOR - Pavel Putna v Paravánku působí od počátku vzniku souboru. První představení Pohádky ze Špalíčku, mělo premiéru před jedenácti lety. „Najdeme si vždy témata, která nás osloví, ať už zápletkou či humorem,” říká divadelník, který při představeních zastává také úlohu muzikanta nebo kulisáka.

Vzpomenete si na vaše první setkání s divadlem?
Moje první setkání s divadlem bylo samozřejmě tak jako pro většinu Brňáků v Divadle Radost. A v dospělejším věku v Divadle bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno, pozn. redakce).

Proč je podle vás divadlo pro děti důležité?
Děti potřebují pohádky a živé divadlo a jevištní imaginaci pro rozvoj své fantazie.

Je nějaký zaručený trik či výstup, který na dětské publikum vždy zafunguje?
Takových fíglů je hodně, ale necháme si je pro sebe.

Za dobu vašeho působení v Paravánku překvapila vás reakce některého dítěte?
I po třísté repríze se může dostavit nečekaná reakce dětí, která vás totálně překvapí a rozesměje.

Co si myslíte o pohádkách se špatným koncem? Jsou určeny dětem?
Pohádka má končit dobře, protože v reálném životě to tak nebývá. Proto přece milují pohádky i děti i dospělí.