Večer rozjíždí úderem osmé hodiny večerní finské kytarové trio Manboy, které v České republice hraje vůbec poprvé. „Tuhle píseň věnuju našemu bubeníkovi, kterému jeho přítelkyně včera porodila chlapečka,“ volá baskytarista a zpěvák Karo Broman a publikum nadšeně aplauduje. Sympatická směs Sunshine a U2 v podání finských rockerů končí v půl deváté.

Už v průběhu koncertu předkapely se podpůrný tým britských Placebo činí – musí totiž naladit dobrou stovku strun na kytarách a baskytarách, které kytarista a zpěvák Brian Molko a kytarista a baskytarista Stefan Olsdal ke svému vystoupení potřebují. Na hlavní hvězdy čeká zaplněná hala Vodova do devíti. Molko & spol. přichází a bez okolků spouští. Because I Want You Too, titulní Meds z loňského alba, takový je začátek koncertu.

„Dobrý večer,“ jsou jediná slova, která Molko ten večer nezazpíval. Na stručný poz〜drav vzápětí navazuje další záplava hitů – Song to Say Goodbye, Follow the Cops Back Home, Every You Every Me. Hudbu doprovází projekce na pěti panelech za bubeníkem Stevem Hewittem, záběry kapely se střídají s filmovým materiálem s poposedávajícím holubem, Monou Lisou nastříkanou na zdi jako grafitti, nebo exhibici skoronahé tanečnice.

O tom, že kapela, která se dala dohromady na zastávce metra, má vyhraněný smysl pro image, svědčí množství kytar, které Molko s Olsdalem za koncert vystřídají. Molko mění výstroj téměř po každé skladbě. Na závěr zazní série uvedená hitem Running Up That Hill. Několik minut po půl jedenácté háže Hewitt paličky do publika a koncert bez přídavku končí. Nezvyklá tečka za dobrým vystoupením.