Knihu opatřil kresbou sochaře, Svého Milého a inspirátora Karla Žáka, mezi verše vmísil reprodukce vlastních obrazů a archivních fotek zachycujících okamžiky strávené s Mikulášem Medkem, Janem Zábranou, Václavem Havlem, Janem Koblasou, Josefem Topolem, Pavlem Švandou… Pramen Bítova vychází patnáct let po Kuběnově prvním výboru. Zahrnuje básně z let 1953 až 2010, mezi nimi i dosud nevydané texty z posledního dvacetiletí. Autor prý tento svazek dělal i tak trochu pro sebe, aby měl své dílo „jako na dlani“.

Jako na dlani má přitom čtenář Kuběnu a období, kdy jeho poezie dřímala v samizdatech a strojopisech, je navždy přehlušeno společenským smírem. Katolictví a neskrývaná láska k mužům z něj už nečiní literáta-vyděděnce. Pramen Bítova v sobě nese příznačné rysy Kuběnovy tvorby: obdiv k antice, mytologické odkazy, přímá erotická vyznání, rozporuplnost lidského počínání, grafické členění textu nebo libování si ve velkých písmenech, jež Slova povznášejí nad slova. Životodárnou moc do jeho veršů vlévá všudypřítomná krev a voda, scénu lyrických obrazů dotváří genius loci hradu Bítov – dokonalé krajiny. Jen v ní Kuběna nachází potěchu z trvalého milostného citu, přičemž poznamenán moderností Brna se nevzpírá prchlivé lásce mezi paneláky. A přece je v něčem Pramen Bítova jiný.

Jiří Kuběna už není kastelánem, jeho oblíbená baronova jídelna mu není pracovnou. Mládí vytěsňuje stáří. Úspornost a neodvratitelný tok času prosakují do poezie, v níž snovost ustupuje smířlivosti a hravost tomu rozumovějšímu v nás. Pramen Bítova je Loučení a Bilancování letos Pětasedmdesátiletého Jiřího Kuběny. Ztišené, neokázalé, a přesto naléhavě rezonující.