Výběr skladeb sestavili Progres 2 citlivě, tak, aby žánrově co možná nejpestřeji nabídli hudební výlet napříč jejich bohatým repertoárem.

Úvodem zazněla anglická rocková klasika šedesátých let, skladba I Feel Free od Cream a poté následovaly melodické písně Štěstí a Mauglí. Funkově znějící Čistý štít u firmy mít a rockově pregnantní Kdo je tam odbočily do zemité údernosti, zatímco skladby Svět džungle, To já se vracím a Čím je svět můj prezentovaly artrockovou platformu ve vrstevnatých kompozičních postupech. Zajímavým repertoárovým kořením byl samostatný sólový prostor pro Romana Dragouna, který představil svoje emocionální pěvecké a klávesové minipásmo ve skladbách Kronikář a Slunci vstříc… Následoval rockově netypický minirecital Pavla Váněho na akustickou kytaru v písních Argonaut a Osud, se kterou rozezpíval soustředěné posluchače. Poté se na pódium vrátil šlapavý progresovský rock Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce.

Poté následovalo pravděpodobně nejočekávanější progresovské pásmo z legendární rockové opery Dialog s vesmírem – Země 2555, Píseň o jablku (zpívaná celým sálem), Odlet, Planeta Hieronyma Bosche I a legendární Planeta Hieronyma Bosche II (neboli Heroin). V přídavcích zazněla kultovní píseň Divadla Husa na provázku – 200 malých cigaretek, což bylo blues poskytující prostor pro zajímavé kolektivní improvizace. Spolehlivý rytmický motorový dvoutakt baskytaristy Pavla Pelce a důrazných a kreativních bicích eskapád Zdeňka Kluky, stejně i kytarové party Miloše Morávka a Pavla Váněho s klávesovými proměnami Romana Dragouna tvořily páteř celého vystoupení.

Kapela Progres 2 se stále těší respektu a úctě mnoha příznivců napříč Českou republikou i na Slovenskem, což je v době působení tolika nejrůznějších skupin hřivna jistě vzácná a nikterak nemusí bojovat o uznání a existenční principy jako jiné skupiny, ale… Což takhle znovu nastudovat neprávem opomíjenou psychedelickou skladbu Klíč k poznání? Nicméně řada diváků a posluchačů si klade neodbytnou otázku: Proč vedle obehrávaného repertoáru kapela nepřekvapí novými skladbami? Zhruba od roku 1999 se hovoří o novém albu, ale za tu dobu nevznikla ani nová deska, ani jedna skupinová skladba.

Zdá se, že problém tkví ve zpívaných textech. S přibývajícími léty si hudebníci nastavují v tomto ohledu vyšší měřítka a jsou kritičtější k tomu, co lze s jejich hudbou propojit v lyrické či epické podobě. Zda zvolit klasičtější písňovou tematiku, anebo se pustit do odvážnějších metaforičtějších útvarů? Přál bych Progresům, aby tento „vnitřní boj“ zdárně vybojovali, připravili svoje domácí v pořadí „desáté“ album a završili tak umělecké poslání kapely.

PETR GRATIAS
Autor je nezávislý hudební publicista.