Jejich náměty i umělecké postupy kombinuje s těmi svými, čímž obrazům dodává neotřelý punc originality. O tom, co pro Saraah malování znamená a jaké další projekty plánuje, prozradila mladá autorka v rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost.

Všechny vystavené obrazy mají velký formát a u většiny jste použila akrylové barvy. Je to váš obvyklý styl malby, nebo jste se k němu dostala přes nějakou jinou techniku?
Dříve jsem malovala hlavně na papír a využívala menší formáty. S plátnem a akrylovými barvami jsem začala až později a zatím mi to vyhovuje. As tou velikostí – prostě jsem postupně zvětšovala a zvětšovala…

Vidím tu obrazy, které zachycují Jana Saudka, Jamese Browna, Marlina Mansona, Madonnu… Jsou to lidé, kteří se vám líbí?
Jsou to lidé, kteří v životě něco dokázali. Žili uměním a dělali ho s láskou. Jan Saudek mě třeba oslovil svými fotkami. Možná hlavně také proto, že jsem dříve fotila. Obraz Jana Saudka je mým oblíbeným.

K malbě jste se tedy dostala přes focení?
Malovala jsem už od dětství, fotografování mě zaujalo až později. Přihlásila jsem se do dvouletého kurzu, ale zjistila jsem, že mi malování chybí, a vrátila jsem se k tomu. Často si také něco vyfotím a pak to namaluji.

Některé z vašich obrazů jsou téměř celé namalované podle originálů vašich inspirátorů, není to jen taková malířská cover verze?
Tvořím pod vlastním jménem a podle mého názoru mám svůj malířský rukopis, který je v těchto obrazech čitelný. Hodně se tím učím, tak proč ne přímo od nejlepších?

Nemáte výtvarné vzdělání a v malování jste hodně svá, záleží vám na názoru lidí, kteří umění „rozumí“?
Určitě záleží. Mám několik kamarádů, kteří mají výtvarné vzdělání. Každý názor bych ocenila. Ale myslím, že se nemám za co stydět.

Vystavené obrazy jsou prodejní a některé ceny mi přijdou hodně vysoké – tedy vzhledem k tomu, že jste začínající autorka. Kolik jste jich zatím prodala?
Jeden. Ale abych to vysvětlila, některé ceny jsou hodně nadsazené, protože jsou to má oblíbená díla a někde uvnitř sama sebe si říkám, že je vlastně ani prodat nechci. Jana Saudka například nabízím za devatenáct tisíc, je tu však i obraz za padesát. Kdyby se nějaký z nich opravdu prodal za padesát tisíc, bylo by to pro mě spíše takové bolestné.

Rozumím. Chcete si vytvořit sbírku…
Nesnažím se prodávat, protože mám v plánu výstavu, na které bych chtěla mít sto obrazů.

Podle čeho si vybíráte galerie, ve kterých vystavujete?
Hlavně podle kontaktů. Tady, v Galerii pod Petrovem, to je moje druhá výstava. Chtěla bych však zamířit také do Prahy.

Uměleckou tvorbou se neživíte, kde pracujete?
Pracuji v počítačové firmě a zabývám se administrací serverů a databází. Původně jsem tam začínala v call centru, kde jsem využívala své holandštiny, kterou jsem se v Holandsku během pětiletého pobytu naučila. Měla jsem tam přítele.

Chtěla byste se uměním živit?
Určitě ano, ale nemám na takový ten chudý život umělce. Malování mě strašně baví a chci se mu věnovat víc. U nás je to však těžké. Zatím mi to vyhovuje tak, jak to je.