Délkou nepřetržitého působení v brněnské zpěvohře se Moulík může směle měřit se svými velkými předchůdci, Rudolfem Kvasnicou a Emanuelem Punčochářem. Předpokladem jeho úspěšné divadelní dráhy byl velký hudební talent, který se projevil hned v dětství: už coby pětiletý chlapec hrával na tahací harmoniku a v osmi letech vystupoval na odpoledních čajích v pražské Lucerně.

Ke hře na akordeon připojil klavír a stále se hudebně vzdělával. Kdyby Arnošt Moulík pokračoval v rodinné tradici, stal by se kožešníkem. V roce 1950 ovšem z učení v kožešnické škole v Liberci odešel a jako šestnáctiletý se dostal k divadlu. Vystřídal řadu divadelních profesí. A po krátkém působení v Novém Boru začínal divadelní dráhu na scénách Městského divadla na Kladně, kde získal v menších rolích i jevištní zkušenosti.

Zde také v devatenácti stanul poprvé před velkým orchestrem, a to v Nedbalově Polské krvi. Snaha po profesionalitě a píle přivedly Moulíka na skladatelské a dirigentské oddělení Pražské kon-zervatoře, kde byl svého času nejmladším posluchačem.

ARNOŠT MOULÍK
Český dirigent, člen zpěvohry Národního divadla v Brně v letech 1963 až 1989 a 1994 až 2003. V roce 2012 získal divadelní Cenu Thálie
nastudoval řadu muzikálů a operet, řídil například slavnou premiéru West Side Story v Janáčkově divadle.

Odtud vedly kroky mladého dirigenta do Hudebního divadla v Karlíně, kam byl angažován v roce 1959 jako sbormistr. Tehdejší karlínské divadlo mělo ve svazku řadu hvězd svého oboru – od Oldřicha Nového, Járy Pospíšila a známých dirigentů Rudolfa Kvasnici, Františka Vajnara nebo Karla Vlacha. I v této konkurenci zaujal Arnošt Moulík díky své precizní hudební přípravě a nastudoval řadu operet.

Slavné období jeho dirigentské éry však teprve přišlo roku 1963, kdy jako sedmadvacetiletý dirigent nastoupil po Miloši Machkovi do souboru zpěvohry Státního divadla v Brně a zůstal mu věrný až do roku 2003. Tehdy v ansámblu působila řada věhlasných poválečných umělců: Inka Slavíková, Veronika Butorová, Alena Bílková, Antonín Julínek, Arnošt Škoda a další.

Do Brna přišel Moulík v době, kdy do repertoáru tehdejšího Státního divadla pronikaly první muzikály. A tak poprvé stanul před dirigentským pultem u hudební komedie Když je v Římě neděle. Následovaly další zahraniční novinky, například Kiss Me Kate, Hello, Dolly!, Muž z La Manchy a také Šumař na střeše.

Všude se uplatnil Moulíkův vynikající cit pro souhru orchestru, sólistů i sboru a zejména dokonalá hudební příprava při studiu představení. Dokonalý tandem tvořil Arnošt Moulík s druhým dirigentem souboru zpěvohry Jiřím Karáskem, s nímž společně nastudoval a řídil slavnou premiéru West Side Story v Janáčkově divadle. Téměř všechny brněnské inscenace velkých muzikálů i operet v 60. i 70. letech jsou spojeny s jeho jménem. Dobová kritika ocenila Moulíkovo dynamické vedení orchestru a precizní dirigentský výkon.

Arnošt Moulík je natolik univerzální hudební osobností, že stál u zrodu i českých muzikálových novinek jako Dáma na kolejích, Šeherezáda, Babylonská věž a dokonce i rockové opery Nachové plachty. V roce 1986 se dirigent do Hudebního divadla v Karlíně vrátil, ale v 90. letech opět v Brně působil a nastudoval řadu muzikálů a operet. Kromě toho jako vynikající pianista doprovázel sólisty souboru při hudebních podvečerech na Malé scéně Mahenova divadla.

Byl rovněž u nastudování muzikálu Bídníci v pražském Vinohradském divadle, jakož i u prvního českého zpracování slavné inscenace Jesus Christ Superstar, která měla více než 1300 repríz. U všech nastudování muzikálů, operet i hudebních komedií se projevuje Moulíkův vytříbený cit pro hudebně-zábavný žánr, obrovská divadelní zkušenost a neutuchající temperament. Umělecké mistrovství Arnošta Moulíka bylo v roce 2012 oceněno Cenou Thálie.

Orchestry vede Arnošt Moulík výhradně zpaměti a řídí se rčením, že partitura ne-má být na papíře, nýbrž v hlavě. Dodnes aktivní všestranný umělec diriguje představení muzikálu Noc na Karlštejně a operety Polská krev v Hudebním divadle Karlín.

ALEŠ ZÁVODSKÝ, autor je publicista