Co byste popřál divadlu k jeho pětasedmdesátinám?

Aby se i nadále udrželo ve stávající kondici, a to jak umělecké, tak i ve vztahu k vnitřnímu klimatu, které je pro naši práci tak důležité. Vychází ze vzájemné důvěry, úcty k profesionalitě kolegů i k jejich lidským kvalitám. Prošel jsem v životě velmi mnoho divadel a ne všude je obvyklé to, že se lidé mají vzájemně rádi a drží si palce.

Do divadla jste nastoupil ještě v osmdesátých letech. Na co z tehdejší doby nejraději vzpomínáte?

Na báječné herce, se kterými byla radost pracovat. Na Jirku Tomka, Jiřího Duška, Dagmar Pistorovou, mladého Erika Parduse a spoustu dalších. Také na inscenaci Gubarevova Sarkofágu, příběhu o katastrofě v černobylské jaderné elektrárně, kterou jsem režíroval rok po oné události. K tomu vzpomínám i na výjimečnou práci na dramatizaci inscenace románu Ivana Kříže Pravda o zkáze Sodomy, kterou jsme uvedli ještě dlouho před sametovou revolucí, ačkoliv byla tato kniha na indexu.

Scénu dříve lidé znali jako Divadlo bratří Mrštíků. Za vašeho vedení ale změnila název na Městské divadlo Brno. Co k novému pojmenování vedlo?

Za současný název může mé setkání s profesorem Bořivojem Srbou v roce 1990. Zapřísahal mě, abych jako tehdejší nový šéf Divadla bratří Mrštíků něco udělal s tím nešťastným názvem, neboť už nechce být nadále svědkem toho, jak jeho nápad z nouze nadále přetrvává i v nové, svobodné době.

Proč byl předchozí název nešťastný?

Bořivoj Srba byl dramaturgem Krajského oblastního divadla (název současného Městského divadla Brno na začátku padesátých let minulého století - pozn.red.), což byl jeden z mnoha názvů naší scény, když přišel příkaz z vyšších míst, že se musí divadlo přejmenovat. Jak bylo tehdy v naší zemi zvykem, očekávalo se spontánní řešení. A to, že se divadlo přejmenuje na Divadlo Zdenka Nejedlého stejně jako v dalších městech republiky. Profesora Srbu podle jeho slov tehdy v nouzi napadlo, že bychom se té hrůze mohli vyhnout názvem Divadlo bratří Mrštíků. Zajížděli jsme v té době hodně mimo Brno na zájezdy i do vesnic, a tak se Mrštíci ujali a my si oddechli, vyprávěl mi.

Kdo je Stanislav Moša
- Režisér a ředitel Městského divadla Brno v jeho čele stojí od roku 1992.
- V divadle ale působí již od osmdesátých let minulého století.
- Na režijním kontě má více než 150 inscenací, nejen v českých divadlech, ale i v zahraničí. Nejnověji například
působil ve Slovinsku.
- Působí rovněž jako libretista a textař.
- Z inscenací Městského divadla Brno z posledních let režíroval a připravoval například Skleněný pokoj, Titanic, Lakomce, či Chaplina.

Později ale doufal, že vy divadlo opět přejmenujete.

Řekl mi, že mu ten název nedá spát. Vždyť jsou to autoři jediné pozoruhodné, avšak naturalistické hry, na jejichž umělecký a filozofický odkaz se nedá navázat tak, jako je tomu třeba u Mahena, vysvětloval. Rád jsem jeho logickému přání se svými kolegy později vyhověl a naše divadlo získalo v roce 1996 název, pod kterým jej dnes známe. I když v kořenech naší tvůrčí práce, v naší míze uměleckých výkonů stále vévodí slovo z názvu původního, divadlo Svobodné.

Co si přejete, aby se podařilo scéně dosáhnout v dalších letech?

Jsme divadlem, které svou dramaturgii staví především na nových dílech, a jsem tedy rád, že se nám dlouhodobě daří uvádět novinky českých autorů či inscenace světového repertoáru krátce po jejich premiérách. Například Čarodějky z Eastwicku, Papežka, Chaplin a pro novou sezónu jsme získali práva na muzikál Pretty Woman. Byl jsem před dvěma lety v Chicagu na jeho premiéře a byl jsem nadšený. Doufám, že totéž zažijí i naši diváci. Dva roky po světové premiéře v Brně to je unikátní.

K výročí divadla vyšla nová kniha, která představuje zejména inscenace z posledního čtvrt století. Na které vzpomínáte nejraději?

Jsem pyšný na všechny inscenace, které jsme uvedli. Jasně, že se některé povedly absolutně, některé méně, ale do všech jsme vložili maximální úsilí. Všechno jsou to naše děti.

Ředitelem divadla jste již od roku 1992, což je v kontextu české kulturní scény poměrně dlouhá doba. Vnímáte to jako výhodu, nebo jste někdy uvažoval o odchodu?

Divadlo není politika. V ní dochází k častému střídání, mnohdy ke škodě. V divadle to funguje jinak. Dlouhodobá kontinuita práce přináší pouze pozitivní výsledky. A neposuzuji to pouze podle naší scény. Tam, kde kolegové ve svých funkcích mohou působit dlouhodobě, se může vše koncentrovat na harmonickou práci a nezabývat se pořád dokola tím, jaký bude a co bude chtít nový šéf.

Co považujete za dobu působení v divadle za největší úspěch?

Spontánní zájem obecenstva o naši práci. Od rekonstrukce Činoherní scény, která proběhla v rekordním čase v roce 1995, jsme divadlem, které je permanentně vyprodáno. I to byl důvod, proč nakonec došlo k vybudování nové soudobé Hudební scény, i dnes stále jedné z nejmodernějších scén na světě, o niž i nadále pečujeme, abychom udrželi krok s rychlým vývojem. V současné době například technici dělají komplexní výměnu zvukové aparatury, takže diváci, kteří nás s novou sezónou navštíví, se dočkají ještě lepšího zvuku, než na který byli zvyklí. Vedle technických dispozic je však naší největší devízou vrcholně profesionální a krásně vstřícně lidské prostředí, v němž pracujeme.

Jak poznamenala divadlo doba koronavirová?

Kolegové i naši diváci si v konfrontaci s tou zvláštní situací víc než jindy uvědomili, jak důležité je pro každého člověka divadlo. Od okamžiku, kdy se zrodilo lidstvo, existuje i divadlo. Jedná se totiž o biologickou potřebu člověka. Bez divadla by naše civilizace neexistovala. Divadlo je pro nás všechny stejně tak důležité jako pití, jídlo či spánek. Díky opatřením města ve spolupráci se státem škrty neočekávám. Bolí mě však to, že jsme museli přesunout uvedení jedné z připravovaných premiér až do sezóny 2021/2022.

A na co se naopak diváci mohou těšit již v dalších měsících?

Hned zpočátku sezóny uvedeme odložené premiéry muzikálu Grand Hotel a Shakespearova historického dramatu Antonius a Kleopatra. Ještě v září bude mít premiéru historická hra Josefa Boučka Noc pastýřů o vzniku České mše vánoční Jakuba Jana Ryby a v říjnu se naši diváci mohou těšit na českou premiéru zmiňovaného muzikálu Pretty Woman.