Sekretářky utíkají do vzpomínek. Písničkami

Německý skladatel, dirigent a klavírista Franz Wittenbrink napsal hru Die Sekretärinnen pro hamburské divadlo Deutsches Schauspielhaus, kde měla premiéru v květnu 1995. Českou adaptaci textu připravily Johana Kudláčková a Irena Žantovská o šest let později a pod názvem České sekretářky ji uvedly v pražském Divadle Kolowrat. „Inscenace měla tehdy takový ohlas, že se přenesla i na scénu Stavovského divadla. Později se u nás hrála ještě i v pražském Divadle Bez zábradlí,“ přiblížil česká uvedení hry dramaturg Mahenovy činohry Marek Hladký.

Příběh zobrazuje jeden den ze života osmi sekretářek, které se spolu denně setkávají na pracovišti a každá individuálně si prožívají své sny a touhy. „Jako ústřední jsme zvolili téma proměny a výměny. A to jak doslova, třeba výměnou psacích strojů za počítače, tak i metaforicky při výměně generací, šéfů nebo životních partnerů,“ popsala hlavní motiv inscenace její režisérka Irena Žantovská.

Prostředkem ke sdělování niterných prožitků jsou pro sekretářky vedle dialogů hlavně písničky, kterých v inscenaci zazní dohromady pětatřicet. Herečky je na jevišti interpretují živě jen za komorního klavírního doprovodu. „Z českých písniček jsme vybrali starší hity jako Modravé dálky, Boty proti lásce nebo Zhasněte lampióny. Ze zahraničních jsme sáhli po Georgi Gerschwinovi, ale i po popových hitech 80. a 90. let, třeba od Erose Ramazzottiho,“ přiblížila hudební část inscenace Žantovská. Dodala, že herečky musely zvládnout i trojhlasy nebo složitá ansámblová taneční čísla. V jedné scéně dokonce všechny rytmicky „hrají“ na psací stroje.

Potlačené sny a touhy promítají sekretářky do jediné mužské postavy vrátného, který se tak postupně proměňuje ve všechny jejich idoly. V brněnské inscenaci tuto roli ztvárňuje nový člen činoherního souboru Luboš Ondráček.