„Prostota, ale nikoliv jednoduchost. To je hlavní rys jeho poezie,“ tvrdí literární kritik Aleš Haman. Od narození jednoho z nejvýznamnějších českých básníků, jehož tvorba je bytostně spjatá s Brnem a Moravou, v úterý uplynulo přesně devadesát let.

Se Skácelovou poezií se Haman seznámil už v padesátých letech minulého století. „Od prvních sbírek mne zaujala zvláštní upřímnost, s jakou se otevíral lidem, aniž usiloval o složitou stylizaci. To mělo dříve zvláštní význam,když komunistická společnost stavěla mezilidským vztahům překážky,“ myslí si kritik.

Básník Skácel se narodil sedmého února 1922 ve Vnorovech nedaleko Strážnice na Hodonínsku. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi. Maturitu už skládal v roce 1941 v Brně. Poté pracoval jako uvaděč v kině. Po druhé světové válce vystudoval Masarykovu univerzitu. Několik let pracoval i v kulturní rubrice brněnského deníku Rovnost a také v brněnském rozhlase. Od roku 1963 byl šéfredaktorem brněnského časopisu Host do domu. „Pod jeho vedením se časopis stal jedním z nejpodnětnějších dobových periodik. Možná to bylo i díky jeho vztahu k Brnu. Měl jej jaksi hněvivě rád. Zároveň se ale velmi bránil roli regionálního barda,“ sdělil literární teoretik Jiří Trávníček z brněnského ústavu české literatury akademie věd.

Sám se jako student češtiny a historie dnešní Masarykovy univerzity se Skácelem osobně znal. „Jednou za měsíc jsme za ním s ostatními studenty chodili. Půjčoval nám knihy a radil. Měl velmi náročný vkus, ale nebyl to snob. Své názory nikomu nenutil. Také nepodléhal žádným trendům,“ vzpomíná Trávníček. Sympatické mu na básníkovi bylo i to, že nikdy nepodlehl protiruským náladám. „Byl to velký rusofil, který i mne nadchl pro jejich literaturu,“ dodává teoretik.

V roce 1969 Hosta do domu zakázali a Skácel za normalizace vydával knihy jen v exilu a samizdatu. Oficiálně mohl znovu vydávat až od roku 1981. „Jeho sbírka Dávné proso z tohoto roku patří k jeho nejpůsobivějším,“ myslí si Trávníček.

Básník zemřel v Brně jen deset dní před sametovou revolucí v roce 1989. Je pohřbený na brněnském Ústředním hřbitově. Básníka připomíná například i pamětní stéla před jeho domem v Kotlářské ulici. A od roku 2006 i kašna na náměstí Svobody s jeho verši. Mnoho lidí však pojetí kašny kritizuje. Veřejná zeleň města Brna také musí kašnu často opravovat. „Poté, co jsme pořídili zpětnou záklopku už nám nevadí přívalové deště, které dříve mohly zatopit podzemní strojovnu kašny. Každoročně ale někdo kašnu poškodí při vánočních trzích. Vloni se také někdo pokoušel ukrást bronzová písmena z kašny,“ řekl ředitel veřejné zeleně Jozef Kasala.