Někdy absurdní, někdy naivní, někdy trošku dada. V humoru divadla Slawjena se odráží zrovna to, co přijde členům souboru komické. „Chceme dělat dobré komedie, ne intelektuální hry. Jde nám především o to, aby si lidé vydechli,“ říká Robert Musialek z Divadla Slawjeny.

Tvorbu, dramaturgii i historii brněnského divadla Slawjena přibližuje další díl seriálu deníku Rovnost Malá divadla jižní Moravy. Začátky Slawjeny sahají do roku 1999, kdy začali tři kamarádi Jiří Ressler, Vít Šujan a Jaroslav Korbička ve volných sálech Janáčkovy akademie múzických umění zkoušet hudební představení Pobožný střelec. „Oslovili Český filharmonický sbor Brno a role této hry napsal Jiří Ressler protagonistům na tělo. A protože se představení líbilo, domluvili se s Jaroslavem Tučkem z Polárky a několik „střelců“ v tomto divadle odehráli,“ uvedl Musialek, který před deseti lety ve Slawjeně působil a současně byl v angažmá Městského divadla Brno.

O tři roky později byl domluvený další termín uvedení Pobožného střelce. Protože však jeden herec onemocněl, musel soubor narychlo vytvořit koncertní představení. V něm nakonec zazněly živelné, muzikálové i lidové písně. Improvizovaný sled skladeb dostal název Slawjení a celkem jich nakonec soubor odehrál pětadvacet. Každé Slawjení se dotýkalo jiného tématu: olympiády, Vánoc, prvního máje, televize, vojny a dalších. Následujícími premiérami v Polárce byla buffo sci-fi Problem?No! a hudební tragikomedie Kontrabasabas.

Od roku 2003 se Slawjena přemístila pod střechu Barky v Králově poli, kde uvedla hru Pobožnější stařec, Pohádku a inscenaci Katabáze aneb Osvobozený Semafor, která původně vznikla pro Polárku.

V roce 2006 odešel Robert Musialek z angažmá Městského divadla a ve stejném roce se Slawjena přestěhovala do G–Studia v Kounicově ulici. „V G–studiu jsme byli tři sezony. Právě zde skončilo Slawjení, uvedli jsme Habaďůru, Rybovku, Concert, Off Side Story, Divanovelu nebo recitál Anjeli, ktorých stretávam,“ vyjmenoval nové tituly Musialek.

V roce 2007 Slawjenu kvůli názorovým střetům opouští Vít Šujan a vůdčím týmem se stává Robert Musialek a Jiří Ressler. Vedle administrativy divadla si Musialek a Ressler navrhují scénu, kostýmy, režírují a hrají ve všech inscenacích.

Od sezony 2009/10 má Slawjena domovskou scénu v Divadle Bolka Polívky. „Zatím jsme zde odehráli tři představení a v lednu uvedeme ekologickou pohádku, ve které vystoupí skupina All X. Jmenuje se Bylo jednou jedno království,“ dodal Musialek. Upřesnil, že hru mají už nazkoušenou a Brňanům ji představí v únoru a v březnu.

V širším souboru divadla Slawjena je osmadvacet herců, intenzivně s divadlem spolupracuje třináct, osm z nich působí v Městském divadle Brno. Robert Musialek je od letošní sezony sboristou Janáčkovy opery.

Herečka Eva Jedličková o souboru Slawjena říká:

Na všem se spolupodílíme

ROZHOVOR – Šestadvacetiletá herečka Eva Jedličková vystudovala muzikálové herectví na Janáčkově akademii múzických umění. A i když je její domovskou scénou Městské divadlo Brno, v každé inscenaci v repertoáru Slawjeny nachází nové podněty.

Odkdy ve Slawjeně působíte?
Už od prvního ročníku na JAMU. Počátek vzájemné spolupráce snad ani nebyl nikdy jasně stanovený. To máte jako se vznikajícím vztahem. Tak tedy se Slawjenou chodíme už pár let (smích).

Jste také členkou souboru Městského divadla. Lze to časově sladit?
Rozhodně ano, v Městském divadle Brno nedostáváme předběžný hrací plán na následující sezonu, jeho návrh vychází takřka dva měsíce dopředu. A právě v onen moment začíná plánovat Slawjena. Členové Slawjeny jsou aktivní v době, když ostatní herci výjimečně odpočívají.

V čem je pro vás hraní ve Slawjeně jiné než v Městském divadle Brno?
Na každém představení se spolupodílíme, což by bylo v Městském divadle při jeho velkém a rychlém provozu téměř nemyslitelné. Slawjena je pro mě velmi otevřený soubor s nevysloveným mottem: Nemusíš, pokud nechceš!

Přináší vám Slawjena něco nového?
Slawjeně vděčím za zbavení nejistoty z poloimprovizovaných či rámcově připravených divadelních kusů. Utužuje nás to!