Šporcl: Rozpoznat dobré víno od skvělého jsem se naučil na festivalech ve Znojmě

Letošní ročník festivalu je věnovaný skladatelům Jiřímu Antonínu Bendovi a Georgu Philippovi Telemannovi. Jsou vám svojí tvorbou blízcí?

Oba prožili většinu života v Německu, psali oratoria, opery, melodramy, sonáty i symfonie. Klasicistní hudební skladatel Jiří Antonín Benda byl zakladatelem melodramu. Již na konzervatoři jsme pečlivě probírali jeho významná díla komponovaná v této hudební formě: Ariadnu na Naxu a Medeu. Mozart jeho hudbu miloval natolik, že jeho skladby vozíval na cestách i s sebou. Pro housle však Benda nekomponoval a ani barokní skladatel Georg Philipp Telemann pro sólové housle neskládal. Obsadil je víceméně pouze v barokních sonátách pro komorní vícečlenné ansámbly. Vím, že ve své době byl vlastně nesrovnatelně žádanější než J. S. Bach.

Zahrajete něco z jejich děl?

Letos do Znojma přivezu projekt Gipsy Fire s cikánskou cimbálovou kapelou a pak vystoupím na Koncertě tří virtuózů spolu se skvělými kolegy: violoncellistkou Michaelou Fukačovou a klavíristou Ivo Kahánkem. I když ani zde nezazní Telemann ani Benda. Zahrajeme německé a české skladatele: klavírní tria Beethovena a Dvořáka. Věřím, že i tyto žánrově odlišné koncerty zapadnou a letošní ročník určitým způsobem obohatí.

Gipsy Fire propojí mimo jiné i cikánskou cimbálovou muziku s Piazzollovou modlitbou Ave Maria. Kde jste k této hudební fúzi čerpal inspiraci?

Pro projekt Gipsy Fire i pro jemu předcházející stejnojmenné album jsem si jako hosta vybral úžasného akordeonistu Vojtecha Szabó. A tak jsme samozřejmě vybírali ze skladeb autorů píšících pro nástrojové obsazení: housle a akordeon. Pro tuto instrumentální kombinaci jsou typické skladby argentinského skladatele Astora Piazzolly, jenž byl nejproslulejším bandoneonistou všech dob. Bandoneon je určitý druh knoflíkové tahací harmoniky. I když se Piazzolla coby skladatel proslavil hlavně argentinským tangem, tato překrásná až dojemná skladba nemohla na našem albu chybět.

Temperamentní cikánská hudba v prolínání s klasikou k vám už nesmazatelně patří. O co vás toto hudební fúzování obohatilo?

Cikánská hudba je skutečně temperamentní, plná vášní a emocí. Cikánští hudebníci mají samozřejmě svébytné hudební projevy, dokáží hrát neuvěřitelně rychle a mnozí i velmi virtuosně. Jejich hudbu jsem poslouchal odmalička a vždy mě lákala. Jsem rád, že se mi splnil sen a že dnes mám dokonce svoji vlastní cikánskou kapelu, která byla sestavena přímo pro moje projekty s touto tématikou.

A ono obohacení?

Obohacujeme se a inspirujeme navzájem, nejen jako muzikanti, ale i jako kamarádi. Každý koncert je úplně jiný. S cikánským programem jsem jich odehrál už víc než 250 a to v nejrůznějších zemích světa včetně Číny. A každý koncert je úplně jiný, pokaždé hrajeme trošku jinak. Tu živelnost, emoce mezi námi na pódiu i emoce přicházející z publika i svobodu hudebního projevu si velmi užívám.

Jste dlouholetým patronem Hudebního festivalu Znojmo. Jak vaše spolupráce s prezidentem přehlídky Jiřím Ludvíkem vznikla?

Letos ve Znojmě oslavím vlastně takové malé jubileum. Patronem festivalu budu u příležitosti letošního ročníku již podesáté. Na počátku všeho bylo naše přátelství s Jiřím Ludvíkem. Slovo dalo slovo a tak jsem se stal patronem, kterým bych měl být, podle naší domluvy, dokud budeme. Tak uvidíme. (úsměv)

Co vše – tedy kromě hudby, ještě v době svého pobytu ve Znojmě rád stihnete?

Letos se mnou, stejně jako vloni, přijede moje žena Bára (herečka Barbora Kodetová, pozn. red.) i všechny tři dcery, které se na prázdninové dny v malebném Znojmě už velmi těší. Během svého týdenního pobytu půjdu na všechny koncerty a na mnoho festivalových produkcí. Chci být coby správný patron hodně aktivní, hodně viděný.

Máte svůj festivalový tip?

Těším se na koncert Malí géniové hrají pro Znojmo, u příležitosti kterého tradičně vystupují nadané děti, kterým se během roku zadařilo na některé z hudebních soutěží. Již podruhé na tomto koncertě vystoupí i moje dcera Violetka. Ta letos získala druhou cenu v mezinárodní houslové soutěži v Nové Pace. Samozřejmě velmi rád ochutnám i soutěžní festivalová vína, těším se na přátele, kterých mám ve Znojmě za ta léta hodně. A s Bárou a s dětmi podnikneme několik výletů do překrásné oblasti vinic.

S vínem a degustacemi přizvaných vinařů je festival úzce provázaný. Máte moravské víno rád? A jak se právě ve spojitosti s festivalem váš vztah k vínu formoval a proměňoval?

Právě hodně díky festivalu jsem se naučil víno pít. Za těch deset sezon ve Znojmě jsem se, myslím, naučil rozpoznat dobré od skvělého. Účastním se degustací se sommeliery, kteří jsou každoročně při vyhodnocování soutěžních vín přítomni. Osobnější vztah jsem k vínu získal i díky přátelům vinařům, které navštěvuji také v průběhu roku. Nejčastěji jsem v kontaktu se Stanislavem Mádlem. A tak mám i přes rok možnost sledovat práce na vinicích, proměny keřů s ročním obdobím, zpracování vín, lahvování, skladování. Je to mistrovská práce, která má své tradice a kořeny, provázená láskou, historií, zkušenostmi jednotlivých vinařských destinací a vinařských rodin. I proto mám k vínu silný vztah.

Vracíte se na jižní Moravu rád?

Znojmo je úžasné historické město a okolní vinařské oblasti jsou úchvatné. Je zde přece jen víc sluníčka, což dobrému vínu svědčí. Moraváci jsou srdeční, pohostinní, mají svoji kulturu a cimbálové muziky. Umějí se příjemně bavit a to je znát i na mých koncertech. Proto je mám rád.

Své modré housle máte už deset let. Jaké hudební partneření to pro vás je?

Moje modré housle jsou ojedinělé nejen svoji barvou, ale i několika inovacemi. Naším nejlepším houslařem, mistrem Janem Špidlenem byly postaveny na moji objednávku a svým zvukem si nijak nezadají se slavnými italskými stradivárkami. Mám ten nástroj velmi rád. Je postavený z překrásného dřeva a díky tomu se cítím být neustále spojený s přírodou.

Deset let – co to pro housle aktivního virtuosa znamená?

Housle na rozdíl třeba od klavírů nebo jiných nástrojů časem získávají na své ceně, jejich pořizovací hodnota roste. V tuto chvíli nemyslím, že bych jednou hrál na jiné. Zároveň jsem klidnější i v ohledu, že ty moje modré a specifické by se v případě odcizení velmi rychle zase našly. Humorné historky nemám. Jednou jsem byl velmi nešťastný, když jsem těsně před koncertem s nástrojem upadl a moje milované housle se rozbily. Jan Špidlen je však opravil tak, že dnes hrají ještě lépe než před tou nehodou.