Roli Borise v Káti Kabanové jste v Brně nastudoval poprvé. Čím je vám tato opera blízká?

Většina Janáčkových oper se dotýká samotné podstaty lidství a je svým krásným způsobem tragická. Hudba Leoše Janáčka je jedním dlouhým, intenzivním vyprávěním příběhů. V tomto ohledu je Káťa skutečně typicky „janáčkovská". Krásná, až mysteriózní orchestrace mne naprosto uchvacuje a tragédie Káti je pro mne něco neuvěřitelně dojemného.

Je role Borise náročná?

Ztvárnit Borise znamenalo velkou výzvu, jak po pěvecké, tak po herecké stránce. Speciálně s češtinou jsem svedl opravdu dlouhý a tvrdý zápas. Je to pro mne obrovská zkušenost a velká pocta, být součástí této mimořádné produkce, navíc ve městě, kde byla opera před pětadevadesáti lety uvedena poprvé.

Magnus Vigilius
• narodil se 9. března 1974 v hlavním městě Dánska Kodani
• je ženatý s Cecilií Thomsenovou, která se věnuje vizuálnímu umění, je otcem tříletého syna Juliuse
• jeho brněnským debutem byla role Pinkertona v opeře Giacoma Pucciniho Madam Butterfly
• v Pucciniho opeře Tosca v nastudování Národního divadla Brno ztvárňuje roli Maria Cavaradossiho, nejbližší představení jsou 6., 8. a 13. listopadu v Janáčkově divadle
• k jeho zájmům patří fotbal, jóga, vaření a červené víno

Kdy jste se s Janáčkem poprvé setkal?

Vůbec poprvé jsem se s Janáčkovou hudbou setkal 
v Kodani, kde jsem s jednou malou operní společností zpíval v dánštině vybrané části z Její pastorkyně a 
Z mrtvého domu. Hudba pro mne byla zpočátku dost nepřístupná, ale jak jsem se postupně prokousával všemi materiály, najednou se vše začalo vynořovat jasněji a to, co se mi zdálo zpočátku nenaučitelné, se uhnízdilo v mé hlavě a nechtělo pryč. Janáček byl pro mne skutečně velkým operním i divadelním objevem.

Mnoho diváků v Brně stále považuje Janáčkovu hudbu za náročnou…

Myslím, že opera obecně vyžaduje trpělivost, opakování a snad i někoho, kdo vám do ní pomůže vstoupit, otevře vám v pravou chvíli ty správné dveře. Stejně tak je to i s Janáčkem. Když toto překonáte, pak je vám každá hodina, kterou s ním můžete strávit, odměnou za vaše předchozí úsilí.

Vzpomenete si ještě na své počáteční „objevování" Brna?

Moje první zkušenost s Brnem byla, když jsem musel najít večer cestu z hlavního nádraží do divadla. Věděl jsem, že divadlo je v pěší vzdálenosti, tak jsem si nevzal taxi. Narazil jsem na překrásné staré divadlo (Mahenovo divadlo, pozn. red.) a šel se podívat ke vchodu, abych zjistil, kde jsem. Bohužel nikdo z pořadatelů nemluvil anglicky nebo německy, takže mi nemohli pomoci. Vybil se mi telefon, což vedlo k tomu, že jsem se po návratu do ulic trochu ztratil.

Jak to dopadlo?

Chystal jsem se nastoupit do autobusu, když se ke mně přitočila slečna, která právě vystupovala a zeptala se, zda nejsem dánský tenorista Magnus Vigilius. V tu chvíli jsem si připadal opravdu slavný! Nakonec se ukázalo, že pracovala v oddělení marketingu Janáčkovy opery a nedávno přidávala mou fotografii na webové stránky divadla. Takže možná jsem nebyl až zas tak slavný, ale byla velmi laskavá a do opery mne doprovodila.

Co se vám na Brnu líbí? Čím vás toto město překvapilo?

Pivo! A samozřejmě krásné staré budovy. Líbí se mi mladistvý, kreativní duch tohoto města a „Brňáci", vždy přátelští a ochotní pomoci. Byl jsem velmi příjemně překvapen kvalitou jídla a kávy a také opravdu pestrou nabídkou.

Vystudoval jste Královskou akademii v Dánsku. Co odstartovalo vaši kariéru? Bylo to angažmá ve Funen Opera?

Mým skutečně prvním angažmá byl muzikál Fantom opery v Kodani. Ale svou první operní roli jsem zpíval v Londýně, Ferranda v Così fan tutte. Funen Opera mi nabídla operní debut v Dánsku. A to byl skutečný zlom v mé kariéře.

Tentokrát se do Brna vracíte, abyste ztvárnil roli Maria Cavaradossiho. Těšíte se?

Tosca patří k mým nejmilovanějším operám a zazpívat si Cavaradossiho – tentokráte v italštině, se skvělým ansámblem Janáčkovy opery a s Maidou Hundeling je pro mne opravdu velkou ctí. Viděl jsem zdejší produkci na jaře a byl jsem ohromen krásou scény a režie. Všechny, kteří tuto produkci ještě neviděli, opravdu srdečně zvu.