Těžká Barbora není žádná barokně oplácaná machna, ale masivní dělo, které se tak trochu omylem náhle objeví v nezávislém nizozemském městečku Eidam. Toho se chce zmocnit sousední agresivní Yberland. Těžká Barbora je ale zároveň předposlední hra, kterou Jiří Voskovec a Jan Werich uvedli ve svém Osvobozeném divadle 5. listopadu 1937, než jim byla odebrána divadelní koncese. Podle obou autorů jde o frašku, zasazenou do středověku, která má být především satirou některých obecných lidských rysů. Jde tedy o nadčasovou optimistickou moralitu, o podobenství, které by mělo diváky rozesmívat, ale zároveň i alespoň trochu se zadírat pod jejich kůži.

Když si divák pozorně projde tradičně obsáhlý program, narazí na soudy – alespoň co se poválečných ozvěn Osvobozeného divadla týče, které garantoval Jan Werich: že nejde o divadlo avantgardní, nýbrž bulvární či dokonce operetní.

Podsouvá-li se mnohdy Osvobozenému divadlu, že šlo o scénu politickou a avantgardní a konkrétně Těžké Barboře že jde o vizi následných politických zvratů, kdy Yberland předznamenává nacistické Německo, pak takovéto soudy k nové brněnské Těžké Barboře nevztahujme. Především jde o „řachandu", o to, vyloudit z diváka co nejhalasnější decibely smíchu.

Z herců vynikl především Michal Isteník v roli Prvního žoldnéře, což býval Voskovcův part. Isteník dokázal s hlasem i dynamicky úžasně pracovat, přičemž potlesk na otevřené scéně si při premiéře právem vysloužil za bravurně přednesený monolog, který byl do tohoto nastudování zařazen dodatečně, takže byste ho v brožuře hledali marně.

Ve srovnání s Michalem Isteníkem působil Jiří Ressler v roli Druhého žoldnéře, kterého původně hrával Jan Werich, snad až matně. A nutno pochválit i Vojtěcha Blahutu, který se coby učitel Gustav Harmoniensis skvěle odvazoval jako zpěvák i v choreogra­fických sentencích. Autorem svěží choreografie je Martin Pacek. Jinak zejména do pauzy se mnozí představitelé uchylují k přehrávání, ba i lacinému pitvoření.

Osvěžením inscenace jsou Ježkovy evergreeny jako Holduj tanci, pohybu, Vy nevíte, co je středověk, foxtrot David a Goliáš a podobné. O první premiéře se o náležitý odpich hudebních čísel postarala dirigentka Ema Mikešková. A k celkovému optimistickému tónu celé inscenace přispěla i náznaková scéna Jaroslava Milfajta, který ji proteplil přírodními materiály.

Závěrem domněnka: možná že si leckdo cestou domů z divadla řekne, že tato nová Těžká Barbora není vůbec „těžká", ale naopak celkovou náladou až marnotratně „lehká".

Těžká Barbora: hudební komedie
Autoři: Jiří Voskovec, Jan Werich, Jaroslav Ježek
Režie: Stanislav Slovák
Úprava textu: Jan Šotkovský a Stanislav Slovák. Kostýmy: Andrea Kučerová, scéna: Jaroslav Milfajt, hudební nastudování: Karel Cón, dirigent: Karel Cón, Ema Mikešková. Premiéra: 13. a 31. prosince 2014, Činoherní scéna Městského divadla Brno

VLADIMÍR ČECH

Autor je divadelní kritik