Předseda muslimských obcí České republiky Muníb Hassan Alrawi na úvod říká, že po útocích v Paříži byl spolu s pořadateli festivalu pevně rozhodnutý, že akci nezruší. „Naopak, reagujeme ještě větší otevřeností," uvádí Alrawi.

Do muslimské modlitebny vcházím vůbec poprvé, stejně jako většina dalších návštěvníků. „To si musím uvnitř zout boty? ptá se překvapeně starší dáma své kamarádky. Nevím, jak ženě, mým chodidlům se ale při chůzi naboso po měkkém koberci ulevilo.

Podle Alrawiho jsou koberce, byť nejsou Aladinovy, nedílnou součástí interiéru. Muž lidem vysvětluje, jak co v mešitě funguje, a že není vůbec místem, kde se omezuje svoboda. „Platí tady jen jistá pravidla, stejně jako například v kostele," přirovnává.

Obrazy světců, jako v křesťanském chrámu, byste ale uvnitř hledali marně. Kvůli zákazu zobrazování všeho živého, jenž vychází ze zásad islámu. Na zdech je pouze kaligrafické, tedy krasopisné písmo.

Nechybí ale knihovna. „Islám je spojený s vědou a vzděláváním," podotýká Alrawi.

Sukně tentokrát nevadí

Do modlitebny vchází i mladá žena v kratší sukni. To je jinak také zakázáno, pro tentokrát jí to ale prochází. „Jsem tady poprvé. Všechna náboženství a církve vnímám spíš negativně, ale přišla jsem na protest proti lidem, kteří straší islámem," tvrdí osmadvacetiletá Radka z Brna, která odmítla uvést celé jméno.

Strach z radikálů v danou chvíli mít nemusí. Akci nenarušuje žádný konflikt.

Místo pro ženy je vyčleněné v patře budovy, obě pohlaví se totiž nemohou modlit pohromadě. Nahoře však mají matky k dispozici dětský koutek. „To je hezké a praktické," chválí důchodkyně Libuše Krejčí z Brna.

Všichni najednou ztichnou. Začíná poslední z pěti modliteb dne. „Alláhu Akbar!" vyvolává imám, něco jako muslimský učený kněz, před jedenácti nastoupenými muži. Stejná slova o boží velikosti křičeli teroristé i v Paříži, ovšem se samopaly v rukou. Z toho trochu mrazí.

Po skončení modliteb slyším, jak jeden z muslimů, kterých je v Brně zhruba tisíc, vysvětluje, že učení proroka islámu Mohameda pokřivila teroristická hnutí.

Vedle něj se směje jedenáctiletý Radwan. „Někdy tady máme povolený fotbal," pomrkává s plyšovými míči u nohou.

Ředitelka festivalu Lucie Němečková poznamenává, že jedním z cílů pořadatelů akce je překonávání bariér mezi lidmi. „Vážím si těch, kteří dorazili, i když třeba mohou mít strach," poděkovala.