O úvodní entrée se postarala stejnojmenná skladba a skupina od prvních okamžiků přesvědčila, že její pověst špičkového hudebního tělesa ani po letech neztrácí nic na muzikantské preciznosti a suverénně odvedeném rockovém řemeslu.

Jak již bylo řečeno, skladby současné i z osmdesátých let se jedinečným způsobem doplňovaly. Navíc se na pódiu prolínala zpívaná čeština s angličtinou, čímž dostávala koncertní prezentace nový rozměr. Playlist Stromboli nabídnul mj. skladby Carmen, Třesky plesky, Veliké lalulá – zhudebněná báseň Christiana Morgensterna, stejně jako podmanivá Košilela, a nechyběl ani megahit kapely Ó hory, ó hory nebo pověstné Sandonorico.

Nabitá sestava bez Kryšpína

Stromboli vystoupili v sestavě Michal Pavlíček (elektrická kytara, zpěv), Bára Basiková (zpěv), Jiří Veselý (baskytara) a Vendula Kašpárková (klávesy). Nutno podotknout, že v sestavě chyběl bubeník Klaudius Kryšpín, jehož ze hry vyřadily vážné problémy ortopedického charakteru, který se netradičně s diváky pozdravil z plátna na pódiu a vysvětlil důvod své absence. Za bicími nástroji ho nahradil jeden z nejlepších současných bubeníků na české scéně – mladý Miloš Meier, mimo jiné ze skupiny Dymytry.

Kytarový maestro Michal Pavlíček ovládl pole nejenom rychlými běhy na elektrické kytaře, ale hojně využíval i přídavné efekty, které zajímavým způsobem ozvláštňovaly celkový sound. Baskytarista Jiří Veselý patří mezi hráčskou extraligu v oblasti pregnantních basů. Předvedl nejenom technicky brilantní hru, ale i zajímavé basové spojovací můstky.

Miloš Meier se stal jako koncertní náhrada velmi platnou posilou kapely. Hrál střídmě, stejně tak jako technicky komplikovaně, výbušně a dynamicky a dostal samostatný prostor pro bubenické eskapády. Štíhlá blondýna s dlouhými vlasy – Vendula Kašpárková měla sice méně prostoru k sebevyjádření, nicméně i ona je platným spojovníkem harmonií a společně s Pavlíčkem občas dotvářeli zajímavé expresivní hudební obrazce. Zpívající frontmanka kapely Bára Basiková předvedla strhující výkon. Její hlasové dispozice jí umožnily pracovat s hlasem s řadou dynamických odstínů. Od zlověstného šepotu, přecházela k emocionálním výkřikům, tajemnému nářku až k rozevláté pěvecké erupci. Při vystoupení nechyběl ani sarkastický prvek extravagantního hosta, zpívajícího Viléma Čoka, hostujícího v písní Ó hory, ó hory.

Psát o stylovém směřování skupiny Stromboli je úkol nevděčný a těžko postižitelný. Není to ani metal, ani klasický rock. Dalo by se hovořit o progressive rocku fúzujícího místy s jazz rockem, artrockovými prvky, ale často zde byly vnímány postupy blízké symfonické hudbě, samozřejmě s rockovými vyjadřovacími prostředky.

Osobně mě potěšilo, že Meier hrál na klasickou bicí soupravu a že nebyl sound kapely zatěžkán elektrickými bicími, jak lze vnímat Stromboli v některých skladbách na hudebních nosičích. Vystoupení Stromboli v Sonocentru se potkalo s velkou odezvou publika, které dokázalo ocenit písňové kompozice stejně jako rozmáchlejší impresionistické a expresionistické hudební barvy, které kapela velmi citlivě míchala s velkou erudicí a entuziasmem.

Dravá Basiková

Skupina Stromboli vznikla na počátku roku 1986, po předešlých ambicích sestavit kapelu hrající progressive rock. Od prvopočátku znamenala na tehdejší československé hudební scéně značku vysoké kvality. Pavlíček si už předtím v Pražském výběru vydobyl pozici technicky dokonalého hudebníka a jeho skladatelské schopnosti přesvědčovaly o velkém talentu. Obklopil se vyzrálými hráči, kteří splňovali jeho vysoké nároky na hudební prezentaci. Vedle něho ovšem byla hlavní hvězdou skupiny Bára Basiková, jejíž dravý vokální projev s emocionálními erupcemi, včetně netypických až provokativních převleků byly významnými poznávacími znaky.

Kapela Stromboli reagovala na posluchačsky náročný rock, ale i jazz rock, dobovou novou vlnu, space rock a některé hudební postupy se přibližovaly až k operním vyzněním. To všechno doprovázené náročnými texty. Skupina prošla personální proměnou po emigraci bubeníka Kryšpína a klávesové hráčky Kašpárkové do Austrálie. Pro brněnské příznivce bude zajímavé, že se členy Stromboli na určitou dobu stali klávesový hráč Roman Dragoun a bubeník Jan Seidl ze skupiny Futurum… Se skupinou spolupracovali světoznámý kontrabasista Miroslav Vitouš, mj. bývalý člen Weather Report (USA), ale i zpěvačka Marcela Březinová, Lešek Semelka, bubeník Jiří Chlumecký, nebo klávesový hráč Zdeněk Zdeněk.

Co se týče diskografie, tak v roce 1987 vyšlo dvojalbum Stromboli, které bylo nadšeně přijato hudebními fanoušky a řadou hudebních kritiků. Album Shutdown (1989) bylo nazpíváno anglicky a třebaže si zachovávalo vysokou úroveň, jejich debut nepřekonalo. Stromboli Shutdown & Stromboli In Quartet (2001) nabídlo spojující reedici druhého alba a experimentálně natočené skladby v aranžmá pro smyčcové kvarteto. Jejich posledním počinem je album Fiat Lux (2014).

Skupina Stromboli z historického kontextu znamená významný počin osmé dekády, ale rovněž se svou náročností řadí na přední místa historie československého potažmo českého progresivního rocku. V minulých letech se kapela v různých obdobích odmlčovala kvůli náročným závazkům Michala Pavlíčka jako skladatele, ale i hudebníka působícího v jiných uskupeních, ale v mezidobí se vrací stále na scénu a jak vidno ze zájmu posluchačů vyprodávajících koncertní sály, je o jejich hudbu trvalý zájem.

PETR GRATIAS
autor je hudební nezávislý publicista