Co „navařili“ výtvarní umělci v Brně v osmdesátých letech, to dnes servíruje hrad Špilberk. Retrospektivní výstava Muzea města Brna nahlédne pod pokličku neoficiálních uměleckých proudů, které se formovaly na brněnské kulturní scéně před Sametovou revolucí.

Někteří se proslavili, třeba Petr Kvíčala nebo Vladimír Kokolia, jiní jsou dnes zapomenuti nebo zemřeli. Jejich díla dokumentují atmosféru osmdesátých let. Tehdy v Brně vznikla silná základna alternativního umění, divadelního, hudebního i výtvarného, která se stavěla proti oficiálním proudům. „Výstava reflektuje netradiční projevy v tehdejší výtvarné a vizuální kultuře. V tomto období byla na vzestupu generace výtvarníků narozených po roce 1950, která již nebrala ohledy na příkazy oficiálních míst,“ popsala výstavu její kurátorka Marcela Macharáčková.

Ochotnický kroužek

V Brně v osmdesátých letech fungovala vedle kultury řízené Svazem českých výtvarných umělců a komisí Českého fondu výtvarných umění zejména tři střediska alternativních výtvarníků. Jedním z nich byla katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnešní Masarykova univerzita). „Pod vedením Jiřího Havlíčka vytvořili Ivo Sedláček, Josef Daněk a Milan Magni výtvarný projev usilující o zachycení duchovních proudů. Jejich výchozím prvkem byla lidská postava, hlavně hlava, se kterou pracovali a různě ji deformovali,“ vysvětlila Macharáčková.

Dalším centrem byla Kamenná kolonie na Červeném kopci. Zde působili divocí, excentričtí a expresivní umělci v čele s Bohunkou Olešovou, která v té době pořádala hudební pořady v klubu Šelepka. „Na Šelepce vznikl i ochotnický kroužek Jana Antonína Pitínského, kde našli zázemí pro své svérázné akce Josef Daněk a Blahoslav Rozbořil,“ uvedla Macharáčková.

Brněnští výtvarníci před rokem 1989
Výstava: Brněnská osmdesátá aneb Pohled do kuchyně osmdesátých let
Místo: Muzeum města Brna, hrad Špilberk. Termín: od 13. května do 1. srpna Otevřeno: denně mimo pondělí 9.00 – 17.00 (od července 10.00 – 18.00)

Nový proud do výtvarné kultury Brna vnesli i absolventi pražské Akademie výtvarných umění. Patřil k nim třeba Kokolia nebo Tomáš Ruller. „Zájem“ oficiálních míst vzbudili už první výstavou v roce 1983. Účastnili se i prvního Brněnského plenéru na přehradě konaného v témže roce. Akci ještě režim povolil. O rok později se už umělci nesetkali s pochopením. Kokoliovy plakáty k výstavě v křížové chodbě Staré radnice byly skartovány.

Výtvarníci, kteří se snažili vyjít z šedi oficiálního umění, se scházeli v několika galeriích a klubech. Mezi ty patřil třeba Klub mládeže v ulici Křenová, přírodní ateliér Jana Šimka, Galerie Studánka či Na Bidýlku Karla Tutsche. Hlavním centrem byla Galerie mladých, dnes patřící pod Brněnské kulturní centrum, kterou založila Ajka Gálová. Ta dávala prostor jak zavedeným jménům, tak neznámým autorům. „Některým byla skoro matkou, dávala jim jídlo, peníze,“ poznamenala Macharáčková. Originálním byl projekt galerie Drogerie zlevněné zboží v režii Petra Oslzlého. Umělci, kteří zde vystavovali, museli prodávat.

Proti režimu

K výrazným představitelům „brněnských osmdesátých“ patřil i Petr Kvíčala. „Akce vycházely z přirozené touhy části společnosti něco dělat. Rozhodli jsme se nepodílet se na komunistickém režimu. V osmdesátých letech byla zvláštní nálada, která spojovala lidi různých osobních názorů,“ zavzpomínal Kvíčala, který také založil undergroundovou kapelu Květy.

Po sametové revoluci v roce 1989 se většina spolků a uměleckých sdružení rozpadla. „Zmizela i solidarita výtvarníků a touha tvořit díla společně,“ uzavřela historii kultury osmdesátých let v Brně Macharáčková.

Kromě řady malířských a kresebných děl, která jdou napříč realismem, abstrakcí i expresí, jsou na Špilberku k vidění i sochy. Třeba od Otmara Olivy, který tvoří pro Vatikán. Atmosféru dokumentují filmové projekce Aleše Záboje a fotografické záznamy výstav, performancí a happeningů.