Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Flamenco je vášeň. A bez vášně není flamenco

Brno - /ROZHOVOR, NOVÁ FOTOGALERIE/ V Brně v neděli vystoupí andaluský tanečník s nejrychlejšíma nohama na světě José León.

18.1.2009
SDÍLEJ:

Flamenco je vášeň. A bez vášně není flamenco - José León. Foto: Igor Zehl

Scéna Janáčkova divadla se zítra večer promění v kraj ohnivé Andalusie. Do tajů temperamentního flamenca, které Brnaňům představí světoznámý tanečník José León, diváky společně s ním přenese i kytarista Dieguito Cortés a taneční skupina Fantasía Espaňola. Více o novém programu El Poder del Flamenco i o svém životě prozradil José León v rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost.

V Janáčkově divadle v neděli vystoupíte s novým programem. Na co se mohou diváci těšit?
Publikum se může těšit na představení plné emocí, fantazie a temperamentu. Je to, jako kdyby diváci najednou byli ve Španělsku, a to aniž by museli udělat krok z Brna. Mou snahou je převézt španělský žár do studené zimy tady u vás.

Obměňujete choreografii představení každý rok?
Ano, každým rokem provádím změnu. Naším cílem je, aby si diváci představení vychutnali, ale abychom si to užívali i my.

S kým a jak dlouho jste připravoval brněnské vystoupení?
Podílela se na tom celá naše skupina Fantasía Espaňola. Na přípravě turné po Evropě jsme pracovali tvrdě po dobu šesti měsíců. Naše putování Evropou se zatím zdá být velmi úspěšné. Vzpomněl bych alespoň dlouhý potlesk na závěr vystoupení v Litvě a v Německu.

Prozradíte o skupině Fantasía Espaňola něco více?
Tuto skupinu jsem vytvořil já a už spolu vystupujeme dlouho. Známe se tak dobře, že si rozumíme i beze slov. Naši tanečníci se na mě jen podívají a hned vědí, čeho chci v každé jednotlivé choreografii dosáhnout. Za deset let naší existence mohlo vidět vystoupení našeho souboru jen ve Španělsku více než milion diváků.

Program zpestří i uznávaný kytarista Dieguito Cortés. Kdy jste se poprvé setkali a jaká byla vaše vzájemná cesta k rozhodnutí, že budete spolupracovat?
Otec Dieguita se mnou spolupracuje už patnáct let. Viděl jsem, jak se Dieguito začínal učit hře na kytaru. Na opakovanou otázku, kdy už bude moci hrát se mnou, jsem odpovídal, až dosáhne stejné úrovně jako jeho otec. To ho povzbudilo, cvičil a cvičil celé dny, od rána až do noci. Před třemi roky jsem zjistil, že už je mistrem hry na kytaru a dal jsem mu první příležitost. Od té chvíle tvoří součást našeho souboru flamenca.

Je o vás známo, že jste tanečníkem, sólistou, choreografem – navrhujete si také kostýmy?
Ano, navrhuji je pro každou jednotlivou choreografii. Pak návrhy posílám do krejčovského salonu, kde se ušijí. Je velmi důležité, aby kostýmy byly pěkné, ale také aby byly pohodlné, a proto se snažím tyto dvě věci skloubit. Bohužel, ne vždy se to podaří, takže některé kostýmy o co jsou krásnější, o to jsou méně pohodlné.

Cítíte, že se ve svém tanečním umění ještě někam posouváte? Že se stále učíte a rok od roku zdokonalujete? Nebo jste už dosáhl úrovně, kterou nelze přesáhnout?
Mé umění se každým dnem zlepšuje. Stále se učím, protože flamenco nemá nikde konec. Je to umění živé, každým dnem můžeš objevit nový krok nebo nový zvuk. Dosáhl jsem vysoké úrovně, ale vždycky je možné se ještě zlepšovat.

Máte nějaký taneční vzor?
Nikdy jsem neměl jeden taneční vzor. Mým vzorem byli ti nejlepší španělští tanečníci a učitelé flamenca. Měl jsem různé učitele a od každého z nich jsem se snažil vzít si to nejlepší z jejich umění. A tak jsem si vytvořil svůj vlastní styl, který je směsí toho nejlepšího z nich.

V České republice má flamenco teprve několikaletou tradici, přesto tu vzniká mnoho soukromých tanečních studií a škol. Jaké úrovně podle vás zdejší tanečníci a tanečnice dosahují?
Mimo Španělsko dosahuje flamenco jedné z nejvyšších úrovní v Londýně. Bohužel, z nedostatku času jsem nemohl poznat úroveň umění flamenca v České republice, ale bylo mi řečeno, že je na vzestupu a stále více se přibližuje Londýnu.

Vaše nové vystoupení se jmenuje El Poder del Flamenco Pasion, což lze volně přeložit jako síla flamencových vášní. Co podle vás dělá flamenco tancem plným vášně?
Flamenco je vášeň a kde není vášeň, není flamenco. Flamenco je způsob života. Flamenco je krása, vztek, je radost i smutek. Flamencem předáváme divákům vše to, co máme v srdci. Proto flamenco představuje sílu, moc a vášeň.

Se studiem španělských tanců jste začal ve čtyřech letech. Jak moc vaše rozhodnutí zasvětit svůj život tanci ovlivnili vaši rodiče?
Nebylo to rozhodnutí mých rodičů. Jednou mě otec s matkou vzali na vystoupení flamenca. Po představení jsem řekl matce, že bych se chtěl naučit tancovat jako ti tanečníci. Ona souhlasila, ale přála si, abych s tím začal, až povyrostu. Já chtěl začít hned. Rodiče mě tedy zapsali do taneční školy flamenca. Mysleli si, že mě to za měsíc přejde a byli překvapeni, že jsem pokračoval a pokračoval, až se to stalo mým povoláním. Můj případ není běžný, že jsem začal už v raném dětství. S flamencem začínají spíše děvčata, a to okolo sedmi let.

Už ve dvanácti letech jste vystupoval se svým tanečním programem, o dva roky později jste se účastnil všech významných soutěží. To všechno muselo být velmi náročné. Nelitoval jste svého rozhodnutí ani v době, kdy si většina mladých lidí užívá bezstarostného života?
Byl jsem na sebe velmi tvrdý, ale protože jsem tanec miloval, nestálo mě to velké úsilí. Nikdy jsem nelitoval, že jsem si neužil studentského života. Studoval jsem flamenco společně se studiem inženýrství. Je pravdou, že zatímco mí spolužáci ze střední školy a z univerzity chodili slavit a bavit se, já se věnoval tanci. Ale dnes se karta obrátila, dnes moji přátelé litují, když vidí, jak žiji já, cestuji, mám plno zážitků, zatímco oni pracují v továrně nebo sedí v kanceláři. Já si teď vynahrazuji to, co jsem si nemohl užít v dobách studentských.

Máte nejrychlejší nohy na světě. Jak a při jaké soutěži se tato dovednost měří?
Jsou tak rychlé, jak rychlé je dupání. Jediná možnost, jak to lze změřit, je pomocí počítače. Existují různé soutěže, nejpopulárnější z nich je soutěž, kdy jde o světové rekordy.

Flamenco se tančí po celém Španělsku, existují v něm dle jednotlivých geografických oblastí nějaké odlišnosti?
V tom zásadním je flamenco ve všech oblastech stejné, odlišné jsou však způsoby, jak se předvádí. V některým místech se tančí flamenco s větší radostí, jinde zase s větším temperamentem, někde převládá technika nad procítěním, ale obecně lze říci, že je více či méně stejné. Tento tanec se zrodil ze směsi různých kultur žijících ve Španělsku, z kultury hispánské, arabské i židovské… Zrodil se v lidu, je citovým vyjádřením lidu, vyjádřením radosti, smutku, ale i hladu či jiných pocitů. Tancem vyjadřovali to, co právě cítili.

Mohl byste říct, zda je flamenco náročnější pro muže, nebo naopak pro ženy?
Je stejně náročné jak k mužům, tak i k ženám, ale jsou tam nějaké rozdíly. Například, žena musí tančit a současně si přidržovat sukni a pohybovat jí, navíc ještě tančí s vějířem nebo přehozem na ramena. Má ale výhodu, že když náhodou udělá malou chybu při pohybu nohou, sukně to zakryje a diváci si toho ani nevšimnou. Muži nemají ani vějíř, ani přehoz, ale nesmí si dovolit žádnou byť maličkou chybu v práci nohou, protože úzké kalhoty tanečníků prozradí vše. Od mužů se chce více síly, u žen se více cení sympatie.

V České republice jste se poprvé představil s taneční partnerkou Rut Romero. Stále spolu vystupujete?
Je to má pravá ruka v souboru, pracujeme spolu už čtrnáct let a doufám, nebo lépe řečeno, přeji si, aby se mnou pracovala po celý můj život, patří do mé rodiny.

Své taneční umění představujete publiku po celém světě. Kde nacházíte největší porozumění?
Obecně můžu říci, že jsme diváky přijímaní ve všech zemích velmi dobře, ale musím připustit, že publikum ve východních státech má vyšší divadelní kulturu.

Kde nejdále jste měl doposud příležitost vystupovat, a máte ještě nějaký vysněný taneční sen?
Nejvzdálenější bylo Rusko. Mým snem je to, co dělám, chtěl bych představit svůj program, své umění a kulturu všude, ve všech koutech světa. Chci, aby flamenco poznal celý svět.

Jste světoznámým tanečníkem a hodně cestujete. Je možné tento kočovný život propojit s rodinou?
Je to možné, vždyť já mám šestiletou dcerku a jedenapůlročního chlapečka (Amada a Amadeus). Veškerý svůj volný čas po představení nebo po návratu z cest věnuji svým dětem. Naše vystoupení jsou především večer, takže během dne se můžu oddávat své další vášni, kterou jsou mé děti a má rodina.

Máte před soutěžemi nebo vystoupeními nějaký rituál, v nějž věříte?
Ano, mám svůj velký rituál a dělám ho už od dětství, zdá se, že to pořád funguje. Jaký, to neprozradím.

Jaké plány máte na tento rok?
Chci dále tvořit nové choreografie, chci dále tancovat〜 a předvádět náš program v různých zemích. Chci si také užívat rodiny a svých dětí, prostě vychutnávat si ten nádherný život, který mi〜 byl dán do vínku. Mým předsevzetím do roku 2009 je, abych byl v širším slova smyslu 〜lepším, než v minulém roce. Lepším tanečníkem, člověkem, otcem, přítelem i kolegou.

Kdo je José León?

 Narodil se v Cordobě, nyní žije v Lloret de Mar Barcelona

Je ředitelem tanečního klubu flamenca La Siesta v Santa Susaně

Získal první cenu La Calahorra, s počtem 27 úderů nohou za sekundu je vítězem soutěže Record of the World Zapateado (nejrychlejší dupání nohou)
má dceru Amadu a syna Amadea. O své rodině říká: „Moje žena Daiva je mi měsícem, Amada a Amadeus jsou moje dvě sluníčka. Teprve společně tvoříme jeden vesmír.“

Má rád všechny sporty spojené s mořem, jeho největší zálibou je život


Autor: Markéta Stulírová

18.1.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Miroslav Sládek v létě 2016 v Ústí nad Labem
AKTUALIZOVÁNO

Republikána Sládka zatkla policie. Zásah jako proti dealerovi, tvrdí strana

Mladí studenti měli v sobotu imatrikulaci v brněnské Scale.
18

Ze základní školy rovnou na vysokou. Začal čtvrtý ročník dětské univerzity

Čtvrt roku života lvů v Brně: líbánky pokračují, lvíčata zatím na cestě nejsou

Brno /FOTOGALERIE/ – Stále se nemohou nabažit nového výběhu ani jeden druhého. Lev Lolek a lvice Kivu žijí v brněnské zoo již čtvrt roku, lidi se na ně mohou chodit dívat už dva měsíce. „Soužití Lolka a Kivu je od začátku velmi harmonické, zatím jsme mezi nimi nezaznamenali žádný konflikt. Oba velmi rádi tráví čas spolu, olizují se, hrají si,“ popsala život dvojice králů zvířat kurátorka chovů savců v brněnské zoo Dorota Gremlicová.

Tabule na České znovu svítí. Opravy zdržoval stožár na míru i déšť

Brno - Informační tabule v brněnské České ulici od pátku opět fungují. Mimo provoz byly téměř dva měsíce, kdy do nich na začátku září vrazil autobus. Tabule nějakou dobu fungovaly, ale pak do nich napršelo a zkratovaly.

AKTUALIZOVÁNO

Kotlářskou na den uzavřelo prasklé potrubí. Voda zaplavila garáže i hospody

Brno - Brno /VIDEO,FOTOGALERIE/ – Unikající voda z prasklého řádu zaplavila v pátek před druhou hodinou ranní Kotlářskou ulici v Brně a místo na více než čtyřiadvacet hodin uzavřela. Až do sobotního rána řidiči museli místo objíždět, kyvadlově mohly projíždět jen trolejbusy. „Od půl deváté ráno jsou zprovozněné dva jízdní pruhy, jeden ve směru od Pionýrské ulice, druhý od Kounicovy ulice," uvedli zaměstnanci vodáren na svém webu. Asfalt v ulici by měli položit v úterý.

Musíme se oklepat a vrátit se zpátky na vítěznou vlnu, velí útočník Hruška

Brno /ROZHOVOR/ – Šlo na něm poznat zklamání. Útočník hokejové Komety Jan Hruška se spoluhráči prohrál třetí utkání v řadě. V patnáctém kole extraligy doma Brňané podlehli Hradci Králové 1:2. Když pracně srovnali zásluhou Martina Erata, v závěru utkání rozhodl hostující kapitán Jaroslav Bednář. „Soupeř dobře bránil střední pásmo. Chytal mu výborně gólman. Myslím si, že měl v závěru i trochu víc štěstí,“ shrnul jedenatřicetiletý centr.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení