MARTIN FLAŠAR

Pro svá vystoupení orchestr často volí neobvyklá místa, která dávají vyniknout novému či nepříliš hranému repertoáru. V tomto duchu vznikla i koncertní série ve Vile Tugendhat. Koncert Brno Contemporary Orchestra v červnu loňského roku byl dokonce prvním pokusem o otevření tohoto funkcionalistického prostoru prostřednictvím kulturních akcí.

Mechanický balet

Vila se od té doby stala dějištěm koncertů, výstav, literárních večerů, projekcí i workshopů. V souladu s přáním rodiny Tugendhatovy tedy dům ožil nejen jako turisty vyhledávaná památka, ale také jako prostor pro komunikaci a živé umění.

Součástí tohoto rozličně komponovaného programu byl také úterní koncert BCO, jenž byl současně první reprízou programu představeného v rámci červnového Evropského dne hudby. Snahou souboru pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra je hrát a propagovat českou nebo lépe řečeno moravskou soudobou hudbu u nás i v zahraničí. Zároveň se snaží na domácích pódiích uvádět skladby soudobých zahraničních skladatelů. Zazněly skladby exilového moravského skladatele Jana Nováka, jeho učitele Bohuslava Martinů a stylově příbuzného německého skladatele Paula Hindemitha.

Novákovy Tři invence pro smyčcové kvarteto vznikly zřejmě počátkem 60. let. Jsou vystavěny na neúprosně strojovém rytmu s kontrastní pomalou, zpěvnou větou. Jejich provedení se ujal Miloš Ištvan Quartett, který je vlastně součástí BCO. Soubor Novákův cyklus loni natočil na CD, takže se jednalo o již obehranou skladbu. Přesto jsem neměl pocit, že by tentokrát členové kvartetu překročili práh vily Tugendhat stejnou nohou. Souhra v motoricky přesném kvartetu mírně pokulhávala, což se ale podařilo vynahradit energií, kterou mladá čtveřice interpretů do svého projevu vložila. V každém případě je nutné ocenit volbu tohoto – stále nedoceněného – skladatele.

Paula Hindemitha jako reprezentanta německé meziválečné avantgardy zde zastoupil nepříliš známý melodram na symbolistní text Stéphana Mallarmého Hérodiade. Přednesu české verze se s oduševnělým výrazem ujala Lubomíra Sonková, která změnami rejstříků hlasu zastala obě postavy imaginárního dialogu, Hérodias i její chůvu. Souboru se velmi dobře podařilo ztvárnit barvitou a expresivní Hindemithovu skladbu, která se u nás překvapivě málo uvádí.

Pro zvětšení klikněte.

Druhou půli večera ozvláštnila projekce mechanického baletu Bohuslava Martinů Podivuhodný let (Le Raid merveilleux). Avantgardní – dnes bychom řekli multimediální – dílo spojuje film a živou hudbu v poctě francouzským pilotům Nungesserovi a Colimu, kteří se neúspěšně pokusili o přelet Atlantického oceánu. Orchestr ze sebe vydal maximum, čímž publikum v nevelkém obývacím pokoji vily sice dynamicky převálcoval, ale zato Martinů hudba mohla zaznít naplno.

Snová poetika

Lehce surrealistickou vizuální koláž vytvořil Jiří Nagy žijící v Norsku, který citlivě vystihl snovou a zároveň lehce naivistickou poetiku kusu. Večer tak přirozeně vygradoval a orchestru se dostalo zaslouženého uznání. Jako bonus posluchači při odchodu měli výhled na osvětlený Špilberk a vonící zahradu Vily Tugendhat.

Pokud jen letmo nahlédneme do dalších koncertů BCO v letošní sezoně, zjistíme, že se máme nač těšit. Nejbližší událostí bude Professor Bad Trip relativně nedávno zesnulého italského spektralisty Fausta Romitelliho. Znepokojivé zvukové dobrodružství se odehraje v Suchých docích na Brněnské přehradě 4. října ještě předtím, než se sem na zimu vrátí parníky.

Autor je muzikolog.