Výběr z Dukátova díla zahrnuje jeho nejpodstatnější snímky. Zachycují vazby člověka na přírodu, náznaky příběhů či pomíjivých epizod. Nejedná se však o retrospektivu. „Název odpovídá skutečnosti. Autor fotografie malých formátů opravdu dlouho uchovával v krabičce, která jej provázela na cestách," říká kurátorka Jana Vránová.

Dukátovu „krabičku" si návštěvníci mohou v expozici prohlédnout, stejně jako jeho unikátní filmový dokument. „V roce 1991 natočil v tradicích humanistického dokumentu unikátní materiály o odchodu poslední skupiny vojsk sovětské armády z Milovic. Ty dosud nebyly běžně přístupné," dodává Vránová.

Stávající výstava v Domě umění je vůbec první v České republice, kterou se pětašedesátiletému fotografovi podařilo uspořádat. „Výstava tu původně měla být už před několika desítkami let, ale kvůli režimu se tehdy nemohla uskutečnit," uvedl ředitel Domu umění Rostislav Koryčánek.

Autor sám své snímky hodnotí jako snahu být profesionálním amatérem. „Nepracuji systematicky, vše je výsledkem všemožných náhod. Fotím rád na místech, kde je mi dobře, a nejvíc mě zajímají věci, které jsou ,totálně o ničem'. Nefotím, co je, ale co zbude na papíře," říká Dukát.