Herec Šulaj: Výpovědi politických vězňů byly trýznivé

Přerovský rodák a herec Tomáš Šulaj v Brně vystudoval činoherní herectví. I když chtěl na Moravě zůstat, získal angažmá jinde. Zpětně o svém nynějším působení ve Slováckém divadle říká: „Nakonec bylo vlastně dobře, že mě osud zavál právě do Hradiště.“

Do Brna se v pondělí večer vrátil, aby v Palace Cinemas ve Velkém Špalíčku spolu s režisérem a dalšími herci uvedl brněnskou premiéru filmu Klíček, v němž si zahrál jednu z hlavních rolí.

Milenec Kuba ve snímku Jána Nováka Klíček je vaší první rolí na filmovém plátně. Jaká je to postava?

Je to normální kluk, trošku hejsek a frajírek, který se nezajímá o nic jiného než o sebe a o holky. A teprve ve vězení trošku procitne.

Právě do vězení a 50. let se Kuba a jeho milá přenesou z léta 2009. Jak film tuto cestu časem vysvětluje?

Je to pojaté trošku jako sci­fi. Oba se spolu vyspí na bývalém oltáři a znesvětí jej její panenskou krví, která se spojí s krví z 50. let. A tím příběh ožije.

Klíček odkrývá historii, avšak vnímal jste film od začátku vážně, nebo jste to bral zčásti i jako fikci?

Historický kontext jsou reálie, které se opravdu odehrávaly a záměr režiséra byl přiblížit je mladým lidem na příběhu Kuby a Minky. Jako fikci jsem to rozhodně neviděl, i když ze začátku jsem pravdivost příběhu moc neřešil. Postupně se mi to však odkrývalo, protože na natáčení byli jak političtí vězni, tak i ti, co byli vězněni v Uherském Hradišti. Byl mezi nimi i otec Jana Přeučila, který byl odsouzen s Miladou Horákovou.

Co jste se od bývalých politických vězňů postupně dozvídali?

Třeba že v některých celách, konkrétně ve třicítce, byli pověšeni. To když jsem se dozvěděl, tak jsem si říkal, že je to vymyšlené. Ale pak jsem se postupně dozvídal, že jsou to praktiky, které se opravdu děly. Jen o elektrických botách, které se v Hradišti používaly, jsem věděl už dříve.

Konkrétně elektrickým proudem vězně v žaláři mučil Alois Grebeníček. Alespoň tak to vykresluje film. Miroslav Grebeníček se prý v médiích vyjádřil, že jsou to nehorázné lži a nesmysly a že filmové vyobrazení jeho otce bude mít pro filmaře důsledky. Jak Miroslav Grebeníček na film opravdu zareagoval?

V jaké fázi je to dnes, netuším. Nedokáži ani posoudit, do jaké míry je to pravda nebo novinářská kachna a ve skutečnosti třeba nic takového neřekl. Navíc si myslím, že film není konkrétně adresný a je v něm přímo postava Aloise Grebeníčka. Klíček není o něm, ale o komunismu a hrůze tohoto aparátu.

Ale poutač na film, který obsahuje i stručnou anotaci, přímo na Aloise Grebeníčka upozorňuje. Píše se v něm: „Thriller s prvky hororu se natáčel v místech, kde Alois Grebeníček mučil své oběti…“

Samozřejmě ano, protože v této věznici působil a lze to s tím spojovat. Ale můj názor je, že přímo jeho osoba ve filmu nevystupuje.

Mluvili jste při natáčení o reakcích, které film vyvolá? Včetně těch Miroslava Grebeníčka?

V té době ne. Byli jsme rádi, že se takový film vůbec natáčí, protože dnešní mládež o této době neví nic a dějepis na základní škole pro ně končí druhou světovou válkou. Tato doba se přejde jen jednou kapitolou. A přitom právě o poválečném období by se měli učit daleko víc!

Jak už jste zmínil, na natáčení se podíleli bývalí političtí vězni, mezi nimiž byl například Emil Zátopek, Jan Haluza či Jan Janků, který v Hradišti přežil rok v cele smrti. Jak na setkání s nimi vzpomínáte?

To, co vyprávěli, bylo trýznivé. Na předpremiéře říkali, že se na film nechtěli ani dodívat, protože se jim vše vracelo. Na druhou stranu, když mě někteří z nich viděli namaskovaného, tak se mi vysmívali, že to ve skutečnosti bylo horší. To jsme si zase ale říkali, že přece nemůžeme být tak naturalističtí, protože by to divák neunesl.

Vrátím se k vašim hereckým začátkům. V Brně jste vystudoval činoherní herectví, proč jste se nakonec rozhodl jít do Hradiště?

Byla to spíše náhoda a ze začátku jsem tam vlastně ani jít nechtěl a přál si v Brně zůstat. Měl jsem nastoupit do úplně jiného divadla, tam mě ale svým způsobem vypekli, tak jsem zabrousil do jediného volného angažmá, které se mi nabízelo. A teď jsem rád, že tato náhoda vznikla.

Je pravda, že se zajímáte o magii?

Ano, je to můj velký koníček. Pro dospělé publikum už ale dlouho nevystupuji, protože nemám čas se zdokonalovat. Mám vlastní pořad pro děti, protože to jsou nejvděčnější diváci, které jen tak neopijete rohlíkem.

A vaše nejbližší plány?

Teď v divadle chystáme další sezonu, v níž mě čeká Obchodník s deštěm. A s Jánem Novákem ještě spolupracujeme na cestopisném dokumentu pro Českou televizi.