Hostina dravců je první inscenací sezony na velkém jevišti, kterou brněnská činohra uvádí pod novým vedením. Impuls k nastudování tohoto titulu tak nejspíš vzešel od ředitele Martina Glasera a dramaturgyně Ilony Šubrtové, kteří dříve působili v Jihočeském divadle České Budějovice. Právě tady měla dramatizace hry od Juliena Sibra před dvěma lety českou premiéru.

Děj odehrávající se v období nacistické okupace Francie roku 1942 začíná setkáním sedmi přátel při oslavě narozenin. Všichni se chtějí hlavně bavit a zapomenout na venku zuřící válku. Idyla ale náhle končí v okamžiku, kdy na ulici někdo zastřelí dva německé důstojníky. Do domu vtrhne důstojník gestapa major Kaubach a z každého bytu si bere jako rukojmí dva lidi, které čeká smrt. Na skupince přátel nechává, aby si své oběti mezi sebou vybrali sami.

Režisér Krejčí příběh scénograficky zasadil do luxusního pokoje s dominujícími velkými okny. Všechna jsou zevnitř polepená novinami, aby sem ozvěny války doléhaly co nejméně. Vedle strohé výpravy inscenace hodně staví na světelném designu a využití autentických zvuků.

Úvodní půlhodina, při níž se v bytě schází různorodá skupinka přátel a skrz nezávaznou konverzaci se postupně vykreslují jejich charaktery, plyne ve svižném tempu. Vtipné momenty obstarává hlavně odtajňování „vyšmelených" narozeninových dárků.

Inscenační zádrhel však nastává, když oslavu naruší major Kaubach. V příliš umírněném podání Petra Kubese (hostujícího v Brně z olomouckého Moravského divadla) je jen stěží uvěřitelné, že by tato postava mohla v přítomných vyvolat očekávaný strach. Zřejmě šlo o režijní záměr, aby figura nenaháněla hrůzu fyzicky exponovaným a bezohledným jednáním, ale jen mimoděk skrze cynismus a falešnou líbivost.

Inscenace se tak ale ve výsledku ochudila o důležitý prvek, kterým mohla zaútočit na divákovy city a naplno je vtáhnout do příběhu. Ani ostatní postavy totiž nejsou ve svých pozdějších reakcích natolik přesvědčivé, aby z nich diváky mrazilo a ve vzduchu cítili neodvratně houstnoucí napětí. Namísto očekávané gradace tak tempo, obzvláště po přestávce, spíše upadá.

Největší devízu brněnské Hostiny dravců tvoří herecké výkony, pro které hra nabízí sedm vyrovnaných partů. Slibně se přitom uvedly všechny nové posily souboru: Hana Briešťanská z Městského divadla Zlín, Roman Nevěčný z Jihočeského divadla, a především Martin Siničák původně z brněnského HaDivadla. Jako slepý válečný hrdina Pierre dokázal minimalistickými vnějškovými projevy skvěle vystihnout charakter postavy. V roli prospěchářského majitele továrny s ocelí Andrého vynikl i Petr Halberstadt, který na své postavě nejlépe demonstroval, k čemu všemu je člověk schopen se snížit, je-li hnán pudem sebezáchovy.

Inscenace Hostina dravců není svým tématem o chování lidí v extrémních situacích ani jeho tvůrčím zpracováním nikterak převratná. Přesto je její dramaturgické zařazení na repertoár přínosem. Příznačně totiž naznačila herecký potenciál souboru na startu nové sezony. A to není v momentě, kdy si činoherní scéna Národního divadla Brno snaží znovu získat svoji tvář a vrátit důvěru diváků, zrovna málo.

Psáno z premiéry 31. října 2014