Belmondo se narodil 9. dubna 1933 na předměstí Paříž. Svou první větší filmovou roli dostal v roce 1959 ve snímku U konce s dechem Jean-Luca Godarda a hned po jeho uvedení do kin se stal ikonou nové vlny francouzského filmu.

Režisér Philip de Broca s ním pak natočil sérii veleúspěšných filmů jako Cartouche (1962), Muž z Ria (1964), Muž z Hongkongu (1965) nebo Muž z Acapulca (1973). Belmondo se v nich vyřádil ve svých kaskadérských i komediálních schopnostech.

Málo se o něm ví, že byl i úspěšným divadelním hercem.

Prodělaná mrtvice

V létě 2001 prodělal na Korsice mozkovou mrtvici, která ho na čas vyřadila z filmového života. I s touto nepřízní osudu se ale slavný herec popral se ctí, rok na to se oženil s o třicet let mladší přítelkyní Natty a už o dvě léta později se jim navíc narodila dcera.

Poslední velkou roli si Belmondo zahrál v dramatu Muž a jeho pes (2008). Snímek je zručně natočený a zbytečně neodhaluje hercovy těžkosti s pohyblivostí pravé ruky a mluvou, které mu už tehdy dělaly potíže. V roce 2011 obdržel na Filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu za celoživotní dílo, konkrétně za „oslnivý talent a úspěšnou hereckou dráhu“.

Posledním hercovým počinem je televizní dokument z roku 2015, který přibližuje jeho úspěšnou filmovou kariéru. Film Belmondo o Belmondovi tvoří rozhovory s jeho synem Paulem v místech, kde točil některé své slavné filmy.