Několik dní před 85. narozeninami, zemřel 14. února po krátké těžké nemoci český choreograf Luboš Ogoun, který patřil k nejvýznamnějším osobnostem českého divadla a jehož tvorba je s Brnem úzce spjata: působil zde v letech 1961 až 64 a 1968–92 jako choreograf, v 60. letech a v roce 1990 jako šéf baletu nynějšího Národního divadla Brno.

V době svého příchodu do Brna patřil Luboš Ogoun k protagonistům progresívních tendencí československého baletu 60. let. Snažil se o modernizaci tanečního umění, v němž se snažil znovuoživit pojmy jako symbol, náznak, metafora. Tehdy pod jeho vedením brněnský balet výrazně narušil prioritu pražského Národního divadla. K nejlepším inscenacím 60. let patří Šostakovičova Leningradská symfonie (1962), Janáčkův Taras Bulba (1963) a Hirošima na konkrétní hudbu Bukového (1963) či Stravinského Svěcení jara (1964).

S Brnem se Luboš Ogoun rozloučil v roce 1992 nastudováním Vostřákova baletu Viktorka. Po celou dobu Ogoun spolupracoval jako choreograf s většinou českých a slovenských divadel i televizí, kde působil zejména v oblasti hudebních a zábavných pořadů.