Ředitel muzea Jiří Mitáček připomněl, že je to poslední výstava v Paláci šlechtičen. „Výstavou Jindřicha Štreita se s tímto prostorem symbolicky rozloučíme před jeho plánovanou rekonstrukcí,“ uvedl Mitáček.

Série snímků představuje Štreitův cyklus z předrevolučních let, v němž se známý dokumentarista zabýval celé jedno desetiletí tématem vesnice. A jak s odstupem let dodává, stále se k tomuto tématu vrací. „V osmdesátých letech mi odebrali pas, tak jsem fotografoval na venkově. Po revoluci, kdy jsem byl rehabilitován, jsem jezdil po světě a onu vesnici, jak jsem ji objevil v Československu, jsem hledal i v zahraničí,“ řekl Štreit.

Venuše
– fotografie Jindřicha Štreita. Moravské zemské muzeum v Brně, Palác šlechtičen v Kobližné ulici. Kurátorky: Hana Dvořáková a Irena Armutidisová. Výstavu si lze prohlédnout do 1. října 2017.

Podotkl, že aktuální výstava zdůrazňuje hlavně etnografické hledisko. „I já sám jsem fotografování vnímal jako záznam běžného života na vesnici,“ řekl Štreit. Jeho záběry ze severomoravského příhraničí, jež nyní v Paláci šlechtičen vystavuje, vznikly v osmdesátých letech. „Fotografie a ostatně jakékoliv dílo, které člověk udělá, by nemělo ležet v šuplíku,“ řekl Štreit a poukázal na význam zpětné vazby od lidí – diváků.

Připomeňme, že Štreit má za sebou neuvěřitelných třináct set výstav. „Vystavoval jsem od Tokia po New York, v galeriích, klubech i sklepech, ale takovou pečlivost, s níž mi připravili výstavu v Moravském zemském muzeu, jsem dosud nezažil,“ dodal Štreit.

MNOHO PODOB ŽENY

Kurátorka výstavy Hana Dvořáková poukázala na vícero rovin Štreitovy výstavy. „První tvoří klasická analýza Štreita jako dokumentaristy, což dokládají četné studie teoretiků fotografie. Druhá rovina, tedy interpretace z pohledu vizuální antropologie, z pohledu „kultury žité a viděné“, na své zhodnocení teprve čeká. Tato proluka se stala východiskem brněnské výstavy,“ řekla Dvořáková.

Symbolika venuše je podle ní na výstavě chápána jako přeměněné obrazové schéma normalizace: klasické téma ležící bohyně je pohotově aktualizováno. „Archetypální téma ženy na sebe bere novou podobu, danou – deformovanou časem a prostředím,“ uvedla spolukurátorka Irena Armutidisová. Obě kurátorky výstavy se shodují, že Štreitův objektiv je jakýmsi kukátkem zaměřeným na zdánlivě detailní děje, aby se po rozšíření optiky ukázalo, že tato nicotnost má celospolečenskou platnost.