Předchozí
1 z 8
Další

S Karlem Jarůškem (vlevo) a Petrem Švancarou na kurtech TC Brno.Zdroj: archiv L. Maršálka

Když "byl odejít" do důchodu, vydržel v něm sotva rok. Pomohl mu legendární Karel Jarůšek. „Doma bych se ukousal, Karlíkovi moc děkuji,“ říká Maršálek. Stal se správcem areálu tenisového klubu TC Brno.
„Volala mi jeho manželka, že se to s ním doma nedá vydržet. Chtěl jít na kurty do Jundrova, ale TC funguje celoročně. Stará o kurty, šatny, bar, veškerou údržbu a hráči jsou spokojení. V klubu mi řekli, že jsem jim v Lubošovi dal kus zlata,“ sděluje Jarůšek.

Zleva: Bohumil Staša, Peter Baláž, Lubomír Maršálek a Jiří Král.Zdroj: archiv L. Maršálka

Ale pojďme na začátek… K fotbalu měl blízko už jako dítě, kdy hrál za Rudou Hvězdu Brno, ovšem pak přesedlal k motorismu. Jako mechanik se spojil s vynikajícím motocyklovým závodníkem Jiřím Králem, který se v 1971 se stal mistrem republiky ve třídě 250 i 350 ccm a třikrát získal titul československého vicemistra. „Jezdili jsme po celé republice i do zahraničí. Byla to vynikající doba, ale pak mi manželka řekla, že buď ona, nebo závod. Uvědomil jsem si, že závody nebudou věčně a vykašlal jsem se na ně,“ líčí čtyřiasedmdesátiletý Maršálek.

Zleva: Jan Skypala, Lubomír Maršálek a Jiří Král.Zdroj: archiv L. Maršálka

To už měl za sebou i neúspěšný pokus o emigraci, který je i přes tehdejší pohnutou dobu úsměvný. „Můj sen byl dostat se odsud pryč. Asi v roce 1972 jsme se bratry domluvili, že se schováme ve stropě vagonu a pojedeme vlakem z Československa do Západního Německa. Spočítali jsme si, po jaké době budeme asi za hranicemi, jenže po pár hodinách jsme vylezli v Praze na hlavním nádraží. Vlezli jsme do špatného vagonu, který tam zůstal, šíbovali s námi jen z koleje na kolej. Tak jsme se rozutekli a přijeli domů. Volali si nás na výslech, ale řekli jsme, že jsme byli na rybách. Tím to skončilo,“ směje se brněnský rodák.

Lubomír Maršálek s fotbalistou Kamilem Janštou.Zdroj: archiv L. Maršálka

Když skončil jako motocyklový mechanik, pracoval u stavebního bytového družstva, kde jezdil s tatrou na Zbrojovku jako výpomoc. „Vozil škváru, písek, co bylo třeba. Znali jsme se strašně dlouho a pomohl mi se stavbou baráku, stejně jako třeba Pepovi Mazurovi,“ povídá legendární záložník Zbrojovky Karel Jarůšek.
V roce 1986 tatru i s řidičem Maršálkem koupila Tělovýchovná jednota Zbrojovka Brno. „Byla rozdělená na fotbal a technické úseky. Jezdil jsem jako šofér, stavěli jsme sportoviště, v zimě jsem třeba hrabal sníh. Pak Zbrojovka koupila svůj první autobus, udělal jsem si papíry a přeskočil z tatry do autobus. To bylo za Karola Dobiaše, jezdil jsem s áčkem i dorostem,“ popisuje své začátky ve fotbalovém klubu.

Kustod Lubomír Maršálek.Zdroj: archiv L. Maršálka

Za volantem autobusu zažil mnoho úsměvných historek, jejich jmenovatelem býval často legendární útočník Roman Kukleta. „Rosťa Václavíček, který tehdy dělal asistenta Dobiašovi, jednou říká: Maršecu, vzadu ti něco hoří. Tam měl Kukleta zvednutý dekl a kouřil tam. Cigarety našel všude,“ vzpomíná s úsměvem Maršálek.
Po výhře na hřišti Slovanu Bratislava zase zažil řádění tamních příznivců, kteří na autobus házeli dlažební kostky. „Naštěstí nás trefili jen bočně,“ sdělil.
Roli kustoda převzal po střelci zlatého gólu ve finále olympijských her v Moskvě 1980 Jindřichu Svobodovi. „Kustod s týmem předtím na zápasy nejezdil, takže Jindra jen nachystal věci a já je pak hráčům rozdával. Bavilo mě to,“ podotýká Maršálek.

Zleva: Rostislav Horáček, Lubomír Maršálek, Karel Večeřa, Bohumil Smrček, Jiří Stejskal, stadion Villarreal CF, Intertoto Cup 2003.Zdroj: archiv L. Maršálka

Ve Zbrojovce potkal řadu vynikajících hráčů. Do jmenování se moc pouště nechce, aby někoho neopomněl. Tak jen namátkou: „Jan Maroši, Patrik Siegl, Roman Kulekta, Luboš Přibyl, Zdeněk Cihlář, Kamil Janšta, Richard Dostálek, trenéři Karel Jarůšek, Petr Uličný, Karel Večeřa. Všechno bombarďáci, bezvadní kluci,“ říká.
Na všeuměla Maršálka nikdo z nich nedá dopustit. „V kabině vždycky luštil křížovku a pokaždé si pohvizdoval, i když jsme prohráli. Ptal jsem se ho, proč si pořád píská? A on na to: Mám hovno a ještě být nasraný? To ne. Každodenně nám dával impulz, abychom byli v pohodě, dělal dobrou atmosféru. U sportu emoce lítají, týden vypadá podle posledního výsledku a Maršec nám zlepšoval náladu. Několikrát jsme mu třeba vyluštili křížovku a ještě špatně, takže šel hned do trafiky,“ směje se někdejší brněnský útočník Petr Švancara.
Za nejlepší éru považuje Maršálek účasti v evropských pohárech na konci devadesátých let. Na zápasy jezdil většinou autem s Jarůškem, který se bojí létání. „Pamatuji si, jak jsme jeli do Basileje a majitel Lubomír Hrstka nám tenkrát půjčil své luxusní auto z Ameriky, které mělo snad osm zabezpečení proti krádeži. Přijeli jsme ke Stuttgartu na benzinku, vylezli jsme, zavřeli a všechno se zablokovalo, klíčky zůstaly v autě. Tak jsme zavolali tamní žluté anděly a za dvacet vteřin to skvěle zabezpečené auto odemkli. Dostali od nás dres, plakáty a jeli jsme dál do Švýcarska,“ vybavuje si Jarůšek.

Lubomír Maršálek s fotbalistou Richardem Dostálkem.Zdroj: archiv L. Maršálka

Maršálek fotbalistům připravoval kolíky na kopačky, na to našel vlastní způsob. „Vymyslel lisokolíky, když uřízl několik gumových a navrtal tam lisové, stovky bot od něj jsem odvozil do Rakouska. Je neskutečně šikovný na všechno, spraví auto, vodu, elektřinu, kurt. Všem hráčům přirostl k srdci, rádi o něm mluví. Spolu si občas dáme slivovici, taky jsme se někdy poslali někam, ale vždy v dobrém, Luboš je neskutečný ranař,“ charakterizuje svého přítele československý šampion se Zbrojovkou z roku 1978 Jarůšek.
V brněnském klubu skončil v roce 2013, když je propustil tehdejší sportovní ředitel Zdeněk Kudela. „Konec byl pro mě neskutečně nepříjemný. Dorazil jsem po dovolené na trénink, ráno jsem dal klukům věci a v jedenáct hodin za mnou přišel Kudela, že v poledne přijde nový kustod. Týden jsem z toho byl vyřízený, ani jsem nespal,“ vrací se k trpkému odchodu z milovaného klubu.

Lubomír Maršálek výborně hraje na kytaru i zpívá.Zdroj: archiv L. Maršálka

Maršálek každou středu hraje nohejbal, rybaří, na konci roku nechybí na kulečníkovém turnaji osobností v Ponětovicích, hraje na kytaru. „Nezkazí žádnou zábavu, výborně zpívá a pořád máme otevřenou pusu, když začne, i když se známe čtyřicet let,“ doplňuje Jarůšek.