„Nejsem v tom sám, podařilo se nám v Argentině získat titul mistra světa v běhu do vrchu v týmech. V závodu jednotlivců se mi podvedlo doběhnout na krásném, i když poněkud nepopulárním, čtvrtém místě. Zlato jsme si přivezli vloni z Argentiny a v roce 2017 z Premany bronz. Týmová soutěž spočívá v tom, že z každého státu startují čtyři běžci a započítávají se výsledky nejlepších tří. Za první místo je jeden bod, za desáté deset bodů. Tým s nejnižším počtem bodů vyhrává. Nám se takto podařilo vloni poprvé porazit světovou konkurenci,“ vysvětluje tajemství nejen svého úspěchu Jan Janů, který, ačkoliv bydlí na Vysočině v Hlinném, místní části Nového Města na Moravě, běhá za Hvězdu Pardubice.

"Desetikilometrové vzdálenosti běhám většinou okolo pětatřiceti až čtyřiceti minut. Ale šlo by to i rychleji."
Jan Janů z Hlinného je mistrem světa v běhu do vrchu

Jako rodilý Novoměšťan měl ke sportu vždy blízko. „V Novém Městě na Moravě jsem začínal. U Vlasty Holubové. Pod jejím vedením jsem trénoval asi dva roky. Pak už jsem se dostal na o něco vyšší úroveň a ona mě doporučila trenérovi Miroslavu Wastlovi do Hvězdy Pardubice. A za tento oddíl běhám již jedenáct let,“ prozrazuje Jan Janů.

Běh do vrchu u nás rozhodně nepatří mezi nejznámější sporty, spíše naopak. Je ve sportovním světě tak trochu Popelkou. Jen málokdo o něm něco ví a v pravidlech se vyznají pouze zasvěcení. „Jsou dva styly. Jeden je start pod kopcem a cíl nahoře. Druhou variantou je start a cíl na jednom místě s tím, že trať je okruhová a běží se jeden nebo více okruhů. Světové zlato se nám podařilo získat právě při tomto závodě. Ve stylu nahoru dolů máme coby reprezentanti České republiky vždy větší úspěchy. Je to asi dáno tím, že u nás nejsou takové kopce, na kterých bychom mohli trénovat běh dvanáct kilometrů pouze do vrchu,“ zamýšlí se nad schopnostmi a možnostmi českých sportovců jeden z členů reprezentačního týmu.

"Ve stylu nahoru dolů máme coby reprezentanti České republiky vždy větší úspěchy. Je to asi dáno tím, že u nás nejsou takové kopce, na kterých bychom mohli trénovat běh dvanáct kilometrů pouze do vrchu."
Jan Janů z Hlinného je mistrem světa v běhu do vrchu

Závodní trasy jsou různě dlouhé, ty nejkratší představují pro závodníky desetikilometrový náročný běh. „V Argentině jsme běželi asi nejdelší trať, čtrnáct a půl kilometru,“ dodává Jan Janů.

Ačkoliv je běh do vrchu v České republice zatím velkou neznámou, ve světě si již tento sport své příznivce našel. A třeba se časem začne blýskat na časy a na startovním poli se bude objevovat čím dál více závodníků startujících pod českou vlajkou. „Běžců do vrchu je i u nás celkem dost, ale těch, kteří by se tomuto sportu věnovali opravdu naplno, už tolik není. Jedním z důvodů je i vzdálenost závodů. Na nominaci na mistrovství světa a Evropy se nás většinou z České republiky sejde nanejvýš tak dvacet, což v porovnání s ostatními zeměmi opravdu moc není“ podotýká mistr světa z Hlinného.

„V Argentině jsme běželi asi nejdelší trať, čtrnáct a půl kilometru.“
Jan Janů z Hlinného je mistrem světa v běhu do vrchu

K tomuto netradičnímu sportu se podle svých vlastních slov dostal jako onen pověstný slepý k houslím. „Běhal jsem na dráze, i můj trenér Mirolav Wastl je dráhovým trenérem. Nutil mě proto trénovat na dráze, ale mně to tam moc nešlo. A hlavně mě to nebavilo. Spíš jsem vyhledával přespolní a silniční běhy mimo dráhu. Trenér si ovšem stál za svým a tvrdil, že musím nejprve rozvíjet rychlost na dráze, a až postupem času se zaměřovat na trasy mimo ni. Teď už vím, že měl pravdu. A protože jsem poslušným svěřencem, tak jsem ho poslechl,“ směje se Jan Janů, jehož časté tréninky přivedly ke stále se zvyšující výkonnosti.

"Trenér mě nutil trénovat na dráze, ale mně to tam moc nešlo.Teď už vím, že měl pravdu."
Jan Janů z Hlinného je mistrem světa v běhu do vrchu

Pak se ale dozvěděl o mistrovství Evropy a světa v běhu do vrchu a nastal zlom v jeho kariéře. „Zjistil jsem, že se tam člověk může nominovat, pokud se mu v nominačním závodě podaří doběhnout do čtvrtého místa. Domluvil jsem se s trenérem, že jeden závod zkusíme. A když se mi nominace podaří, tak že následující rok poběžím na mistrovství Evropy, ale nebudu se na to zatím více specializovat. Doběhl jsem čtvrtý, takže jsem se nominoval. Tímto závodem se začala psát historie mých běhů do vrchu. Bylo to v roce 2011,“ vzpomíná Jan Janů.

Tréninky nejsou zrovna jednoduchou záležitostí, Česká republika nemá tolik velkých kopců, které by na tento druh sportu byly vhodné. Pro běžce do vrchu je zkrátka „malá“. „I na Vysočině jsou kopečky, ale trénovat styl jen nahoru tu není možné. Většinou ale jezdíme na soustředění do Alp, tam trávíme asi tři týdny a snažíme se si tento handicap vynahradit,“ říká Jan Janů.

„I na Vysočině jsou kopečky, ale trénovat styl jen nahoru tu není možné."
Jan Janů z Hlinného je mistrem světa v běhu do vrchu

Ale ani na vysočinské kopečky nezanevřel, a když je doma, trénuje i tam. Má několik osvědčených okruhů, z nichž většina začíná a končí takřka za vraty jejich domu. „Když běhám své oblíbené okruhy v okolí Hlinného a Nového Města na Moravě, měřím si čas. Ten pak vždycky hlásím i svému trenérovi. Aby věděl, jak na tom jsem – jestli jsem ve formě nebo naopak unavený. Desetikilometrové vzdálenosti běhám většinou okolo pětatřiceti až čtyřiceti minut. Ale šlo by to i rychleji,“ s úsměvem sebekriticky přiznává Jan Janů.