Zdroj: archív Kamily Smetkové
Hokejově vyrostla v rodném Hodoníně. V dresu Drtičů strávila celkem dvanáct sezón. Jednu si také připsala v Břeclavi, když v sezóně 2016/2017 nastupovala za starší dorost. Od svých dvanácti let hrála také za ženský tým HC Cherokees Brno, kde působila do roku 2017, poté přešla do extraligy žen v Karviné, kde působí doteď.
Mezi kluky se Kamila cítila vždy dobře. „Když jsem byla malá, brali mě jako rovnocenného partnera, v období puberty jsme se vždycky škádlili. Později už mě kluci chránili. Řekla bych, že mě měli rádi, našli se i takoví, kteří mi nosili dárečky. K Valentýnu vždy nějaký byl,“ vzpomíná.
Zdroj: archív Kamily Smetkové
Není proto divu, že se na ledě seznámila také se svým přítelem, rovněž hokejistou Davidem Homolou. „V žákovských kategoriích jsme proti sobě hrávali a tak jsme se dali dohromady,“ vysvětluje. Tento mládežnický reprezentant strávil minulou sezonu v nejvyšší kanadské juniorské soutěži, takže při společných chvílích je u této dvojice téma hokej na prvním místě „Rady si dáváme často, dalo by se říct, že hokej je naše každodenní téma. Často spolu probíráme různé herní situace“, kvituje Smetková.
Také díky podpoře přítele se Smetkové dařilo na reprezentační scéně. Na svém kontě má tato velmi mladá hokejistka již 62 startů se lvem na prsou. Původně tedy měla kariéru rozhodčí jako zálohu, kdyby jí náhodou hokej nevyšel. Později začala situaci přehodnocovat, jelikož se jí v pískání začalo velmi dařit. „V červenci 2018 jsem se zúčastnila mezinárodního kempu pořádaného mezinárodní hokejovou federací (IIHF). Toto soustředění se mi povedlo a rovnou jsem dostala mezinárodní licenci B a v roce 2019 navštívila své první mistroství světa nižší divize. Musela jsem se tedy rozhodnout, zda budu reprezentaci pískat nebo hrát. Uvědomila jsem si, že v hokejové rozhodčí mám asi větší potenciál a vydala jsem se tímto směrem,“ vysvětluje své rozhodnutí opustit národní tým.
Zdroj: archív Kamily Smetkové
U rodiny Smetků však tato čest setrvává i nadále. S reprezentací má už také velké zkušenosti Kamilina sestra Valerie. „Moje sestra hraje házenou, momentálně v Mostě, tedy nejlepším českém klubu posledních let. Rodiče nás od malička vedli ke sportu. Vždy chtěli, ať něco děláme a nepoflakujeme se. S Valčou se navzájem podporujeme. Když jsem byla mladší, hrávaly jsme házenou spolu. Později jsem si musela vybrat, jestli hokej, nebo házená. Sestře hodně fandím a teď když se nedá jezdit na zápasy, tak ji s rodinou podporujeme alespoň na dálku u videa,“ pyšní se Kamila svou sestrou.
Zdroj: Archiv Kamily Smetkové
Také Valerie může být na Kamilu hrdá. Má nejvyšší českou rozhodcovskou licenci. Pískala juniorskou ligu akademií, tedy nejvyšší českou juniorskou soutěž a přátelská utkání 2. ligy mužů. Jako žena rozhodčí to nemá mezi mantinely v soutěži mužů rozhodně jednoduché a sama se už mnohokrát o tom přesvědčila. „Že je někdo nepříjemný nebo vulgární, je v kraji bohužel běžná záležitost. Jednou mi dokonce jeden hráč v Blansku řekl, abych si radši vzala zástěru a vařečku a šla k plotně,“ prozrazuje rozpačitě půvabná rozhodčí.
Na mezinárodní ženské scéně se naopak cítí velmi dobře. Jejím velkým snem je dostat se na mistrovství žen TOP divize a na olympijské hry. „Jednou bych si chtěla zapískat první ligu mužů a pokusím se zabojovat o olympiádu, která se koná už příští rok v Pekingu. Letos bych ráda pískala olympijskou kvalifikaci,“ odtajňuje své budoucí plány Smetková, která díky hokeji navštívila spoustu koutů světa. „Nejvíc mě zaujalo Japonsko (Tokio), Kanada, USA a také Kapské město, kde jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že nežiji právě v takové chudobě, jako lidi tam. Každý den jsem jim nosila jídlo,“ vypráví.
Zdroj: archív Kamily Smetkové
Velké hokejové plány jako hráčka už hodonínská rodačka nemá. Momentálně se soustředí na roli rozhodčí a v současné době také hodně času tráví studiem, přípravou na zkoušky a psaním bakalářské práce na fakultě sportovní studií v Brně. „Hokejem bych se ale chtěla nadále bavit, protože mě naplňuje,“ dodává dáma v kanadách.
JANA VALIŠOVA