Lidí jako já jsou mraky, říká fotbalový nestor Milan Zika

Zdroj: Archiv Milana Ziky

Zika se řadí do skupiny těch, kteří nejpopulárnějším kolektivním sportem žijí. Věnoval se mu jako hráč, trenér i funkcionář. „Myslím, že bez takových těch dobrovolníků, jako jsme my, by ten fotbal asi ani být nemohl. Ve městě i na vesnicích jsou lidé, co tomu věnují každou volnou chvíli. A spousta jich je zapálenější než já. Někdy je to únavné, ale kdyby mě to nebavilo, přestanu,“ podotkl třiašedesátiletý nadšenec.

Zdroj: Archiv Milana Ziky

S fotbalem začínal v rodném Brně. „Prvně jsem hrál v Husovicích, pak jsme se přestěhovali s rodiči na Lesnou, takže jsem začal hrát za Start. Pár roků jsem strávil v Králově Poli, kam jsem se na chvíli vrátil i po vojně. Hrála se tam druhá liga. Kádr byl silný, byl tam třeba Honza Klimeš, raději jsem pak odešel do Blanska. Oženil jsem se a tam mi nabídli byt, takže jsem to přijal a zůstal deset let. Hledal jsem potom něco na dohrání z Brna a zájem měli ve Slovanu, kde jsem i skončil,“ přiblížil svou hráčskou kariéru.

Zdroj: Archiv Milana Ziky

Přitom si odkroutil ještě anabázi v západních Čechách na vojně. „Na vojnu se chodilo vždy k prvnímu červenci, kdy v Táboře probíhal velký výběr hráčů do Dukly. Hrály se nějaké zápasy a trenéři si volili hráče. Mě pak naložili a odvezli do Tachova. Bylo tam i dost kluků, kteří se pak prosadili v první lize. Na rotě jsme byli společně s pétépáky. Výcvik jsme téměř neměli, hrál se fotbal. Chodili jsme na tréninky a nastupovali do zápasů. Jen jednou nás major načapal, když jsme se nedívali na televizní noviny, což bylo povinné. Potkal nás zrovna, jak jsme se večer vraceli z tréninku. Hned nás zavřel a nahlásil. Pak nás na chvíli přesunuli na nějaký muničák, ale to bylo všechno. Zázemí na vojně, rehabilitace, jídlo, to vše bylo excelentní,“ zavzpomínal současný sekretář brněnské Sparty.

Zdroj: Archiv Milana Ziky

Nakonec však ve Slovanu definitivně vyzul kopačky a dal se na trenéřinu. „Rozhodl jsem se pro dorost, ale s těmi puberťáky to bylo nejdřív vážně náročné. Pak se tam však vytvořila dobrá parta a vykopali jsme postup. Nakonec nám došli hráči a další se nám nedařilo sehnat. Slovan neměl nějaké dobré zázemí pro mládež, všechno to bylo jen na hostování a já řekl dost. Přešel jsem do Sparty, kde jsem asi patnáct let,“ doplnil.

Zdroj: Archiv Milana Ziky

A v posledním angažmá na něj čekala nová funkce. „Začal jsem tam trénovat chlapy, postoupili jsme do divize. Ve Spartě navíc zemřel sekretář, někdo to mezitím dělal krátce a pak to připadlo mně. Otec byl kdysi bafuňář v Králově Poli, tak jsem si říkal, že to nikdy nedělat nebudu a nakonec jsem do toho taky spadl. Asi rok jsem tak seděl na dvou židlích, a proto jsem se rozhodl s trénováním přestat. Nakonec mi to nedalo a vzal jsem si na starost žáky, které trénuji doteď. Jsou to úplně nejmenší děti, co neumí kopnout do balonu. Říkal jsem, že to vezmu, než se pro ně najde trenér. Tak to dělám už tři roky. Kromě toho jsem ještě člen technické komise Jihomoravského fotbalového svazu,“ uzavřel Zika s úsměvem.

JAROSLAV GALBA