2019: Zbyněk Zelinka při zápase Alligators vs. SígrsZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
Začínali s jedním starým míčem, bez výstroje, zápasy sledovali v satelitní televizi. Za třicet let se toho hodně změnilo, ovšem Zbyněk Zelinka zůstal americkému fotbalu věrný dosud. Stále dělá manažera prvoligovému týmu Brno Alligators.
1991: tréninky bez výstrojí (Zelinka s červenou čelenkou)Zdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
O americkém fotbalu se poprvé dozvěděl v září 1991, když nastoupil na Vysoké učení technické v Brně. „Studoval jsem Fakultu strojního inženýrství a když jsem si vybíral sporty, zaujal mě shodou okolností americký fotbal. Přihlásil jsem se na první hodiny, které vedl PeadDr. Jaroslav Bogdálek, tehdejší vedoucí Katedry tělesné výchovy a sportu FSI. Nebyla žádná metodika, nikdo o tomto sportu nic nevěděl, takže po večerech sledoval na satelitu Eurosport, přesto nás učil zdatně a sofistikovaně,“ líčí počátky Zelinka.
2010: halové mistrovství České republikyZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
Po dvou sezonách hraní jej oslovil zakládající člen týmu ze stejné fakulty Petr Nedvěd, zda pomůže s administrativou. Tím začala jeho funkcionářská práce, kterou propojil i s pozicí pomocné vědecké síly na Katedře tělesné výchovy a sportu. „Stal jsem se garantem amerického fotbalu na vysoké škole. Potom jsem dál pokračoval s hraním až do roku 2010, kdy jsem s tím po posledním zápase ve Vídni sekl z organizačních důvodů. Práce bylo tolik, že jsem před každým domácím utkáním létal jako splašený, zařizoval jsem sanitku, diváky. Než jsem měl hrát, už jsem byl zpocený a můj výkon nebyl nejlepší,” popisuje.
Obě pozice už nemohl stíhat a vybral si manažerskou roli. „Respekt si nelze získat z pozice manažera i člena hráčské komunity. Hráči drží při sobě, ti nad nimi taky drží při sobě. Fotbalovou kabelu jsem pověsil na chalupě na hřebík a visí tam dodnes, i když se věci hodí spíš do muzea,“ objasňuje.
Začátky amerického fotbalu v České republice už působí v dnešní době nemyslitelně, ale jako ve všem se museli najít průkopníci. „Velmi rádi na to vzpomínáme. Od klubu Berlín Adler jsme získali svůj první míč, dnes bychom ho nebrali ani zdarma. Byl to gumový tréninkový míč, ale měli jsme ho jako modlu, kterou bychom dali pod skleněnou kopuli místo Panny Marie,“ usmívá se Zelinka.
1993: Prague Panthers vs. Alligators, druhý vzájemný zápas v historii (Zelinka vlevo číslo 66)Zdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
V roce 1992 nastoupili Aligátoři proti Panterům z Prahy a prohráli 0:99. Hráči neměli ani výstroj. „Nevěděli jsme, že jsou Pražáci zákeřní, říkali nám, kam máme jít, aby nás mohli sejmout. Ještě ráno cestou jsme nabírali spící studenty na kolejích, kteří s námi neměli nic společného. Půjčili jsme si hokejové výstroje bez helem, jen ramínka. Jeden jejich hráč nastoupil v kompletní výstroji, dívali jsme se na něj jako na svatého. Rok nato jsme za vlastní peníze v Rakousku nakoupili výstroje, tehdy stály patnáct tisíc. Helmy zpočátku neměly mřížky, část hráčů bez helem mívala natrhnuté uši,“ vzpomíná Zelinka.
1996: rakouská liga, Vídeň Vikings vs. Alligators BrnoZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
Ovšem všechny to bavilo a zvládali domluvu i bez vymožeností současné techniky. „Management udělal obrovský skok, už nemám zalepenou pusu, jak jsem slinil známky a každého obesílal dopisem. V roce 1996 jsem měl mobil jediný a nebylo komu volat, takže jsme posílali koresponďáky a telegramy, to už dnes znamená prehistorii. Jedeme v online světě a dostali jsme se do takové fáze, že ze čtyřvěté zprávy čte příjemce jednu větu. Je tendence všechno zhušťovat, říkat jednoduše. Je to velký skok od psaní románů k morseovce,“ culí se Zelinka.
Několik sezon po svém vzniku hráli Alligators třetí rakouskou ligu. V roce 1996 se probojovali do druhé rakouské ligy, ale po vzniku české soutěže už to nešlo kombinovat. „Bylo toho strašně moc a nestíhali jsme, takže jsme rakouské dali vale a hráli českou. Zásadní posun od té doby vidím v časech tréninků. Dřív jsme začínali ve čtyři odpoledne a chodili i pracující, ale dneska v půl páté nepřijde ani patnáctiletý kluk, protože je ve škole. Ani v sedm večer není tolik lidí jako v osm, hráči jsou víc zatížení prací i školou,“ všímá si.
1993: první autorizační zápas v Rakousku před rakouskou ligouZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
V ročníku 1993/1994 se Aligátoři stali zakládajícím členem České asociace amerického fotbalu společně se dvěma pražskými týmy a Ostravou. „Jako místopředseda jsem zase nestíhal práci u Aligátorů, takže jsem to přenechal ambicióznějším lidem. Viděl jsem, že česká asociace míří správným směrem. Práce vyžadovala stále víc času a nechtěl jsem ji dělat na úkor Aligátorů. Po několika letech jsem se vrátil do Rady České asociace amerického fotbalu, což je sedmičlenný orgán, který připravuje ligu, řeší přestupky. Zajímám se, jak se americký fotbal bude vyvíjet a snažím se být nestranný. Obecně zástupci chtějí prosazovat týmové zájmy, ale dívám se na to jinak. Kolikrát hlasuji v neprospěch Aligátorů, snažím se upřednostnit fotbal,“ vysvětluje osmačtyřicetiletý manažer.
2019: Alligators vs. StallionsZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
K největším úspěchům Aligátorů patří dvě finálové účasti v letech 2001 a 2002, kdy ovšem dvakrát podlehli dlouhodobým hegemonům soutěže Prague Panthers. „Prohráli jsme tenkrát velmi těsně. Trénoval nás americký kouč John Croft, který do týmu vnášel svoji neskutečnou sílu. Nebyl to snad ani pravý Američan, jako kdyby se tady narodil, chápal místní věci. Dnes když přijde Američan, nějaká větší hvězda, hned se ptá, kde má skříňku, fyzioterapeuta a nechápe, jak to tady máme postavené,“ tvrdí Zelinka.
2007: Zbyněk Zelinka (vlevo) při zápase Alligators Brno vs. Pilsen TornadoesZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
Až do roku 2007 hrál klub pod názvem VSK VUT Brno Alligators, měl vlastní hřiště v areálu Vysokého učení technického, jenže pak se musel stěhovat. „Jako jediný tým v republice jsme měli železné branky na americký fotbal, ale pak nám je rozřezali. Od té doby si pronajímáme areály a místo toho, abychom peníze, které se nám podaří sehnat v dnešní době od sponzorů, použili na propagaci fotbalu nebo výstroje zdarma pro děti, dáváme je z velké části na nájmy. Nebýt Rugby Clubu Bystrc, nevím, kde by americký fotbal v Brně vegetoval. S hřišti je to velmi špatné,“ upozorňuje manažer.
2009: Zbyněk Zelinka s Alligators proti PolskuZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
V Bystrci se vedle ragbistů střídají všechny tři brněnské kluby amerického fotbalu, tedy vedle Alligators i muži Sígrs a ženy Amazons. „Je neuvěřitelné, že se podaří sestavit plán, aby se cokoli odehrálo. Potřebujeme stadion víc podpořit, aby se upravilo hlediště, protože nejvyšší liga amerického fotbalu už bude vyžadovat standardy, které nejsme schopní splnit, takže tam nemůžeme hrát. Amatérský klub nemá takový rozpočet jako profesionální fotbalový tým, každý si platí členství a spolupodílí se na chodu týmu, nikdo z bafuňářů není placený, tok peněz směřuje do klubu. Kdybychom byli placení, zase by nešlo o amatérský sport, který nás baví,“ podotýká.
2015: Alligators vs. LionsZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
I přes všechny radosti i strasti, které si s americkým fotbalem prožil, ho stále naplňuje. „Za třicet let prošlo klubem několik tisíc členů a každý je samostatná entita, což mě baví. Ať se snažíš jakkoli, zavřeš obě oči i uši a snažíš se některé lidi předělat, naskytnou se tací, s nimiž to nejde a musíme se rozloučit. Ale našel jsem si vysoce humánní nabíječku. Třeba přijde maminka našeho hráče v mládeži a řekne, že si myslela, že když syn začne chodit k nám, bude se zhoršovat ve škole, ale místo toho se zlepšuje. Poděkuje, že k nám chodí. Taková radost mi nabije baterky. Když pak potkám tři nepřizpůsobivé členy a dostávám blbé dotazy, nemrzí mě to tolik, jako když mám totálně vybité baterky,“ vysvětluje.
2004: Alligators vs. PanthersZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
Na rozdíl od jiných českých mužstev si nejstarší brněnský klub zakládá na tom, že nespoléhá na zahraniční hráče. „Nechceme jít touto cestou importů, kteří vyhrávají zápasy. Čeští hráči, kteří makají na své pozici, jsou vytlačení cizincem a chápou to jako zradu. Jdeme radši cestou edukace a rozvoje zdravého jádra týmu, příspěvky chodí na transparentní účet a máme jasné hospodaření, nikdo o ničem nepochybuje. Každý hráč se může dobrovolně dostat do užšího vedení týmu, snažíme se vytvářet organizaci, která bude fungovat jako roztočený setrvačník. Loni měli naši kluci a děvčata do patnácti let, protože v této kategorii jde o smíšený sport, perfektně našlápnuto na finále, ale zastavil nás koronavirus, což nás mrzelo. Chceme však v tomto trendu dál pokračovat,“ povídá manažer.
1993: 26 dní před prvním zápasem s Panthers neměli všichni kompletní výstroje (číslo 66 Zelinka)Zdroj: archiv Zbyňka Zelinky
Nový ročník ligy amerického fotbalu má začít na jaře, ale s ohledem na stále se šířící koronavirovou nákazu je termín startu nejistý. „Máme harmonogram odstupňovaný po týdnech, počínaje březnem budeme zvažovat epidemiologickou situaci v České republice. Pokud nám umožní trénovat aspoň pětačtyřicet dní bez těžkého zásahu, jako je povinné testování, což není možné zvládnout, liga pak začne. To znamená, že bude trvat přes červenec a srpen, tedy přes letní prázdniny, což je pro mnoho hráčů automaticky období bez fotbalu. Záleží také, jaké budou podmínky, chceme dát domácím fanouškům maximum,“ upozorňuje.
2019: Zbyněk Zelinka při zápase Alligators vs. SígrsZdroj: Archiv Zbyňka Zelinky
Zelinka vystudoval ekonomii a řízení průmyslu, deset let pracoval na Vysokém učení technickém v Centru sportovních aktivit jako organizátor technických záležitostí akcí. „Pak jsem vzal nabídku z elektroniky, což je můj druhý největší koníček. Mám ve firmě na starosti obchod s Tchaj-wanem, Čínou, Hongkongem, Amerikou i Evropou,“ sděluje otec dvou dcer. „Obě odmalička jezdily na soustředění s Aligátory, takže si zvykly na americký fotbal, pomáhají při zápasech a přijde jim to normální. Spíš se diví, že někdo nezná americký fotbal,“ směje se.
Aby stihl veškeré své aktivity, spí jen pět hodin denně. Rád se probírá elektronickými návody, zajímá ho kosmonautika, k tomu poslouchá hudbu různých žánrů od Deep Purple po Shaniu Twain. A občas si zahraje golf. „V tělocvičně na Hybešově jsme natáhli sítě a hráli se špuntem od šampáňa a holemi, které byly vhodné už akorát do muzea. Začal jsem s otcem, který hraje doteď a probojoval se i do seniorského nároďáku, ale už moc nehraju. Když mám možnost, projdu se s ním a dám si pár míčků, abych po deseti hodinách sezení na zadku v kanceláři měl nějaký pohyb, který mi chybí. Nejlepší je chůze v přírodě, s rodinou se snažíme někam vyrážet, to je nejlepší lék na koronavirus,“ dodává Zelinka.