Už před hrami v Londýně získal vyslanec brněnské Komety v disciplíně trap bronz na mistrovství světa a stříbro s bronzem na evropském šampionátu. Od té doby však přidal do sbírky dalších sedm velkých medailí, na posledních třech mistrovstvích Evropy bral bronz, zlato a stříbro. „V Londýně jsem byl jako třicetiletý, tedy ne úplně jako mlaďoch, ale dobrý střelecký věk začíná teprve po třicítce. Teď mi táhne na čtyřicet a je pravda, že se mi podařilo víc velkých, dobře rozjetých závodů, dotáhnout do medailového konce,“ poznamenal devětatřicetiletý Lipták.

Nabral hodně zkušeností, rozvahy, od Londýna změnil střelecký styl i materiál. „Je to devět let, ani nevím, co bych mohl využít teď pro Tokio. Měl jsem starou flintu, jiné náboje, nedopadlo to tam podle představ,“ uvedl brokař, který žije v Rajhradicích na Brněnsku.

V Japonsku zabojuje o medaile v trapu pouze 29 mužů, většina z nich už v kariéře zaznamenala velký úspěch. Připravení budou všichni podobně, rozhodne tedy nastavení hlavy. „Chci se vrátit z Tokia tak, abych se za výsledek nemusel stydět a abych věděl, že jsem pro to udělal sto procent. Někdy vyhrajete závod, ale víte, že jste udělal zbytečnou chybu. Chci být se svým výkonem spokojený,“ prohlásil

Očima kouče
„Jirku jsem zažil jako závodníka, ještě když jsem střílel. Má už zaběhlý systém přípravy, co se týká posilovny, masérů, našli jsme jen společnou cestu. Pokud by nebyl v kolektivu klid, nefunguje to. Na olympiádě má tři čtvrtě lidí šanci na medaili, tam to není o technice, spíš o štěstí a psychice. Kdo se z toho nepodělá a nepřipustí si, že jde o olympiádu, bude střílet v pohodě, ten uspěje. Nebudu předvídat, ale přání každého, kdo se na hry dostane, je být nejlepší. Když bude všechno dělat, jak se má techniky, výsledky přijdou.“
Petr Hrdlička, olympijský vítěz z Barcelony 1992 a reprezentační trenér disciplíny trap

V tréninku i závodech neustále pracuje na tom, aby zůstával pořád stoprocentně soustředěný. Jenže některé vlivy neodbourá. „Snažím se odstraňovat chyby z nepozornosti, ale občas kolem vás prolétne moucha nebo sedne na hlaveň, do hlavy vleze špatná myšlenka. Střílím pětadvacet let a stejně se to stává, i když spíš na menších závodech,“ přiznal.

Když k něčemu podobnému dojde, mají brokaři možnost odložit výstřel. „Občas mě napadne, že minu, ten skřítek bubnuje v hlavě. Pokud nejsem připravený, nemůžu si zavolat o terč. Zvednu ruku a složím flintu, mám dvanáct sekund na to, abych se nachystal a o terč zavolal znovu. Takové situace se stanou nanejvýš dvakrát, třikrát za závod,“ vysvětlil brněnský rodák.

V Tokiu se svým věrným parťákem Davidem Kosteleckým vstoupí na střelnici, kterou dosud nevyzkoušeli. „Letíme tam s dostatečným předstihem, absolvujeme asi pět tréninkových dnů, taky oficiální trénink, máme možnost si to tam osahat. Rád se vracím na střelnice, kde jsem uspěl, člověk si víc věří, ale myslím, že Japonci nic nepodcení,“ řekl Lipták.

V zemi vycházejícího slunce je čekají velká vedra a vysoká vlhkost, proto doma trénovali také přes poledne. „Závodili jsme v Koreji, kde je podobné počasí a dařilo se nám tam. Myslím, že moje tělo funguje líp ve vyšších teplotách, než když se člověk třepe zimou,“ uvažoval Lipták, který při Světovém poháru v jihokorejském Changwonu skončil druhý. A v roce 2014 v Pekingu vyhrál.

Střelnice bude otevřená, takže na ně bude svítit slunce a mezi položkami musí načerpat síly. „Slunko vyčerpává z energie, ale zároveň ji dodává. Na olympiádě bude třeba jen půl hodiny mezi položkami, je potřeba se schovat, stany budou možná klimatizované,“ podotkl.

Olympiáda v Tokiu bude z mnoha ohledů odlišná kvůli koronavirové pandemii. Bude bez diváků a sportovci zůstanou zavření v bublině. „V Japonsku jsem nikdy nebyl a těšil jsem se, že poznám odlišnou kulturu. Nejedeme tam sice jako turisti, ale mrzí mě, že ani nikam nezajdeme,“ posteskl si Lipták.