Devětadvacetiletá běžkyně s finskými kořeny měla na začátku roku solidní postavení ve světovém žebříčku, na jehož základě bylo možné se dostat na OH. Ve snaze zabojovat o olympijskou premiéru se potýkala s nedůvěrou okolí.

"Věřili mi tak dva lidi. Možná víc, ale spočítala bych to na jedné ruce. Ne, že by mě to odrazovalo, ale občas bylo těžké tomu věřit.Nejtěžší bylo, že jsem nemusela přesvědčovat okolí, ale občas bylo obtížné, abych tomu věřila i sama," vzpomínala rodačka z Finska.

Po porodu se vrátila brzy, ale připadala si jako šnek. "Když jsem vyběhla, běžela první stovku za 24 sekund, tak jsem si říkala, že to je strašné."

Běžkyně s česko-finskými kořeny Kristiina Mäki.
Z porodnice do Tokia. Česká hvězda Mäki sní o olympiádě, syn spí u dráhy

V červnu ovšem splnila svazový limit. "Říkala jsem si, že to je pro mě nějakou satisfakcí, že jsem si přála se vrátit v dobré formě a že to bude za měsíc ještě o to lepší," líčila. Postupové umístění v žebříčku udržela a na olympijských hrách se zatím ukázala v životní formě. Před rozběhem věřila, že by se nemusela jen zúčastnit. "Říkala jsem si že postup není úplně nereálný. Na tak velkém závodě se vždycky někomu neběží dobře, někdo není ve formě. Člověk by neměl koukat na to, že to papírově nevychází," řekla.

Syn je doma s jejím partnerem Filipem Sasínkem, který se do olympijského závodu na 1500 metrů těsně nekvalifikoval.

"Teď byl na víkend u našich, trochu se o něj hádají," smála se Mäki. "Zvládá to v pohodě, není nějaký, že by brečel. Podle mě neví, že tam nejsem. Spíš se stýská mně. Jasně, že se snažím jít na start a nemyslet na nic jiného, než na postup. Ale nejde to úplně vytěsnit. Ale nemám problém se soustředit," doplnila.

Lamont Marcell Jacobs, vítěz stovky na olympiádě v Tokiu
Bolt má nástupce z Evropy. Italskou radost podtrhla výškařská kuriozita

I když je na olympijských hrách poprvé, zažila jinou monstrózní akci. Několikrát závodila na univerziádě, odkud má zlato na 5000 metrů z roku 2015.

"Tím, jak bydlíme v jedné vesnici, jaký je způsob stravování a že jsou tam všechny státy, to ani není tak jinačí. Samozřejmě tady chybějí diváci. Běžet večerní semifinále, kdyby byl plný stadion, by bylo hodně hustý. Ale jak říkám. Pro mě je už úspěch sem jet. A to, že je to takto skrouhlé, musíme mít všude roušky a podobně, to mi zas tak nevadí," srovnávala své zkušenosti.