Vždycky jsem žila tak nějak na hraně. Nejdřív jen jako blíženec, o kterých se říká, že jsou dvojí osobností skrytou v jednom člověku. Již třicet let tak žiji doslova. Na hranici dvou zdánlivě odlišných zemí, které pojí společná historie. Posledních deset let jsou mi oba státy, Česká republika a Rakousko, domovem. I díky manželovi.
Do Deníku Rovnost jsem nastoupila už před deseti lety. Skvělým učitelem, který mi tehdy věřil a dal mi šanci, byl Michal Šupálek. Člověk, kterého si obrovsky vážím a obdivuji ho. Díky němu umím, co umím. Pro práci novináře totiž jen chuť a um psát nestačí. Člověk musí být diplomatický, ale zároveň i nesmlouvavý.
Zpočátku jsem byla na pochybách. Co dám regionu a co vlastně může dát region mně? Zjistila jsem, že v něm žijí úžasní a srdeční lidé, kteří se jen tak něčeho nezaleknou a jsou odhodlaní bojovat. Je mi ctí, že jsem měla možnost se s nimi potkat. Upřímně si vážím, že se z některých z nich stali mí přátelé.
Možná jsem naivní, ale stále věřím ohrané frázi, že pravda zvítězí nad lží a láska nad nenávistí. Zásadní je pro mě podávat nezkreslené informace ze zpravodajství a vždy dát stejný prostor všem zúčastněným. Jsem ráda, mohu-li pomoci v dobré věci, nebo mohu-li osvětlit problém, se kterým si mnoho lidí neví rady.
Volný čas trávím se svými třemi fantastickými parťáky. Manželem a našimi dvěma divochy. V zimě řádíme na sjezdovkách na lyžích, v létě pak vyrážíme do hor na túry. Baví nás poznávat nové kraje, nové chutě a užívat si jeden druhého. Jsme knihomolové, milovníci adrenalinu, ale i lenošení u filmů a hudby.