Kliknutím zvětšíteV knize J. R. Tolkiena Hobit aneb cesta tam a zase zpátky vystupuje postava Medděda (v originále Beorna), což je obrovitý válečník schopný proměňovat se z člověka na medvěda. Vědci po něm nyní pojmenovali tvora, jenž obýval Zemi krátce po vymření dinosaurů. Připomínal psa, ale byl to kopytník.
Tolkienův Medděd je takzvaný kožoměnec, tedy tvor schopný měnit svou podobu. "Někdy je to obrovský černý medvěd, někdy mohutný svalnatý chlap s obrovskými pažemi, černými vlasy a velkým hustým plnovousem," říká o něm čaroděj Gandalf.
Postava zarostlého mýtického obra mezi hobity nyní posloužila paleontologům jako inspirace pro pojmenování nově objeveného vyhynulého savce, jehož dějinná epocha začala krátce po vymření dinosaurů v paleocénu, tedy na počátku věku savců (před 65 miliony až 23 miliony let). Chlupaté stvoření připomínající vzdáleně dnešního psa tak získalo latinské jméno Beornus honeyi.
„Vždy jsem byla velkým Tolkienovým fanouškem, a tradice pojmenovávat rané paleocénní savce podle tolkienských postav je navíc dlouholetá. Jméno Beornus honeyi jsem mu vybrala kvůli tomu, že byl ve srovnání s ostatními savci své epochy větší a jeho zuby se jevily výraznější,“ sdělila odbornému časopisu Live Science Madelaine Atteberryová, výzkumná pracovnice americké státní univerzity v koloradském Boulderu University of Colorado Boulder a hlavní autorka nové studie o Beornu honeyi a dalších druzích jemu příbuzných.
Ač malý, mezi svými vrstevníky byl obr
Asi bychom mohli předpokládat, že Beornus představoval mohutnou medvědí příšeru s velkými a ostrými zuby a drápy. Skutečnost však byla odlišná a trochu nečekaná.
Beornus honeyi patřil k vymřelému řádu Condylarthra, tedy všežravých čtyřnohých prehistorických savců, obývajících husté paleocénní lesy. Podle nové studie, publikované 17. srpna v Journal of Systematic Palaeontology, vypadali tito tvorové trochu jako psi, ale ve skutečnosti šlo o předky kopytníků, jako jsou koně či nosorožci.
Do rozměrů nosorožce měl ale Beornus daleko; dochované zkameněliny jeho spodní čelisti naznačují, že nebyl větší než domácí kočka.
To se může zdát málo, ale ve skutečnosti to z něj dělalo mezi ostatními příslušníky řádu Condylarthra, kteří se v té době potulovali po Severní Americe a dorůstali zhruba jen do velikosti krysy, opravdového obra. "Tato relativně značná velikost spolu s extra velkými stoličkami a nafouknutými tvářemi z něj dělaly tvora, jenž je hodný svého tolkienovského jména," uvedla Atteberryová.
Podobně jako jiní příslušníci téhož živočišného řádu i Beornus zřejmě využíval své velké ploché zuby k tomu, aby jimi drtil rostlinnou stravu. Není však vyloučeno, že se živil i hmyzem či jinými zdroji masa, uvedl vědecký tým, jenž zkoumal jeho čelist.
Savců bylo zřejmě více, než vědci mysleli
Byl to však jen jeden z mnoha malých savců, jimž se začalo po vymření dinosaurů na Zemi dařit. V téže studii, která popisovala řadu zkamenělých čelistí vytěžených z Velké předělové pánve (Great Divide Basin) v jižním Wyomingu, identifikovali vědci ještě další dva druhy z řádu Condylarthra, jež byly dříve vědě neznámé - Conacodon hettingeri a Miniconus jeanninae.
Všechny tři nově popsané druhy spolu úzce souvisely, ale lišily se výrazně tvarem a velikostí zubů. "Tyto druhy by nám mohly pomoci přepsat historii nejranějších savců, kteří osídlili Severní Ameriku po vyhynutí," uvedla Atteberryová.
Dřívější studie fauny z období prvních 320 tisíců let po tomto masovém úhynu naznačovaly, že se jednotlivé řády savců rozvětvovaly jen velmi pomalu, protože se stále ještě zotavovaly z velkých přírodních změn. Nejstarší paleocénní fauna z Velké předělové pánve ve Wyomingu však podle Atteberryové představovala jiný příběh.
"Tato fauna je mnohem rozmanitější, než bychom pro danou epochu předpokládali. Naznačuje to, že znovuzrození savců po vyhynutí dinosaurů nemůžeme skutečně zobecňovat," uvedla vědkyně.
Jinými slovy, Beornus i jeho druhové mohli být v době raného paleocénu součástí prosperujícího ekosystému, v němž prospívala řada malých savců. Zmíněné tři druhy jsou totiž součástí kolekce asi 420 savčích zkamenělin, které se ve Velké předělové pánvi našly. "Pravděpodobně tam objevíme ještě více nově nalezených druhů z téže éry," uvedli vědci.
Po tolkienovských postavách byly dosud pojmenovány již více než dvě desítky vyhynulých savců, včetně lasici připomínajícího hmyzožravce Bubogonia bombadili, pojmenovaného pro excentrickém lesním panáčkovi Tomovi Bombadilovi, a psího předka Borophagus orc, nesoucího jméno po Orcích, tedy brutálních a primitivních humanoidních skřetech.
13
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
