Obávám se, že zaměstnanec středního a staršího věku čte tyto na první pohled optimistické zprávy trochu jinak. Jistě, ve škole i v rodině byl sice veden k tomu, aby příliš nevyčníval, ale vtloukali mu do hlavy i to, že když se bude dobře učit a později dodrží pravidla slušného chování a bude se snažit, nemusí se moc obávat o svou budoucnost. Jenže teď vidí, že jeho případný úspěch při získání zaměstnání (a z toho se odvíjející schopnost udržet jistou životní úroveň rodiny a potomků) se odvíjí celkem nezávisle na jeho snažení. Záleží na rozhodnutí nějakého zahraničního investora či soukromého podnikatele, na globálních větrech, nikoliv na tom, kolik měl na vysvědčení jedniček, kolik dobrozdání od bývalých zaměstnavatelů dostal a kolik rekvalifikačních kurzů absolvoval.

Dovolme si na závěr parafrázi jednoho hitu Michaela Kocába: A čím víc se snažil, tím víc to bylo úplně jedno, zásadní ekonomická rozhodnutí se dělají úplně jinde.