Copak zástupci těch podvedených finančních institucí nežili celou dobu tady v Česku, že je hned to jméno nevyprovokovalo k tomu, aby se „seriózní“ společnosti podívali na zoubek? Ale ne, konec ironie. I když totiž už dlouho slýcháme heslo o spravedlivé neviditelné ruce trhu, zapomínají autoři této poučky na to, co jí mělo předcházet. I ten nejvolnější trh může fungovat, jen když existují jasná pravidla, sankce za jejich porušení a důvěra mezi hráči na tržním hřišti. Důvěra v dané slovo, podpis na směnce či na bankovním příkazu.

I někteří ojedinělí přesvědčení volnotržňáci začátkem 90. let upozorňovali: Nejdřív vykolíkujme hřiště, vytvořme funkční instituce a pak to teprv spusťme. Vyhrál odlišný přístup, upřednostňující rychlost: Na chvíli zhasneme, vyhraje ten schopnější. Ať to bude, kdo chce, hlavně že zaplatí daně. Na volnotržním hřišti se tak zahnízdily manýry vhodné spíš pro boj v džungli.

Buďme ale realisté a hochům z První seriozní přiznejme aspoň něco k dobru: Nezabili a existenčně nezruinovali přímo nikoho, podvedení bankéři po jejich akci např. nepřijdou o střechu nad hlavou ani jim exekutor neodnese postel a nábytek.