Fascinovala mne jejich výška a vždy jsem si namlouval, že tři výškové budovy v brněnské ulici Veveří mohou konkurovat třeba i těm newyorským. Taky jsem si představoval, jak ve výtahu zmáčknu číslo poschodí, které bude vyšší než padesát, jak rychle ten výtah pojede.

A neuvědomoval jsem si i jiné věci než výhody výškových domů. Jejich syndrom nemocných budov, neuvědomoval jsem si jejich nebezpečnost. Mrakodrapy jsou sice praktické, ale touha politiků a stavitelů postavit z nich nová města a boj o to, která budova bude nejvyšší (jestli v Brně, nebo v Praze) jsou totiž k smíchu.

A trochu zavání pýchou. Podobně jako stavba babylonské věže. Ano, najdou se tací, kteří se budou bít do prsou, jak jsme v Brně dobří, že tu máme (budeme mít) AZ Tower a další mrakodrapy. Ale je to opravdu důkaz toho, že právě Brno je nejlepší? Nebo to je jen další ukázka brněnského komplexu druhého města po Praze? Doufám, že ne. Doufám, že mrakodrapové městečko má svůj smysl. A že nerozdělí Brňany, tak jako rozdělila stavba babylonské věže tehdejší lid, který ztratil jednotný jazyk a rozprchl se po známém světě.