Byl jednou jeden demonstrant a přilepil se nám v Brně k silnici. Chtěl tak upozornit na klimatickou krizi, které naší planeta čelí. Odlepit jej museli až hasiči za pomoci benzínu.

Ledovce tají, vegetace chřadne, živočišné druhy vymírají. Změna klimatu je nepochybně reálná hrozba. Pod vizi budoucnosti, kdy světu hrozí hladomor a „nepopsatelné utrpení“ se v roce 2019 ostatně podepsalo jedenáct tisíc vědců ze 153 zemí světa.

Je šlechetné, že se najdou lidé, kteří před skutečností nezavírají oči. Nebo jim není u jednoho z tělesných otvorů. A že na ni upozorňují a burcují veřejnost. A je rovněž šlechetné, že jsou v duchu společenské neposlušnosti ochotní stát se klidně i terčem posměchu, hněvu i opovržení.

Zde však klady končí, neboť způsob, jaký si aktivista pro svůj čin vybral, je všechno jen ne ctnostný. Co kdyby místem potřebovali projet hasiči? Nebo sanitka? Nebo muž, jehož ženě na zadním sedadla zrovna praskla plodová voda. Nebylo by pak divu, kdyby takový člověk zastavil tak prudce, až by mu v dlani zůstala ruční brzda, načež by s ní protestujícího s nějakým označením pro pohlavní orgány na rtech přetáhl přes hřbet…

Jsem pro občanskou neposlušnost, pro snahu vytrhnout nás ze stereotypu a letargie, zaset sémě pochybnosti a upozornit na důležité téma. A ano, demonstrantův čin vyvolal bouřlivou diskusi. Bohužel ale nikoli o změně klimatu, nýbrž o mentálním zdraví dotyčného. Což případnému úsilí o seriózní a plodnou debatu působí medvědí službu.

Bezohledností za šlechetnost zkrátka bojovat nelze. To je – slovy amerického komika George Carlina – jako souložit za panenství.

Dodatek: Je smutnou ironií, že pro vyproštění aktivisty ze silnice hasiči museli použít fosilní palivo; jednu z příčin změn klimatu. A o použitém lepidle by šlo v tomto duchu polemizovat rovněž. Ale o pokrytectví zase jindy…