Přestože první sněhové varování přišlo už v půlce října, sledovala většina Jihomoravanů tehdejší kalamitu převážně jen na televizních obrazovkách a užívala si „výhodu jihu“, kde zima vždycky začíná později. Ke klidu nás mohly ukolébat i předpovědi meteorologů, že další sníh přiveze nejdřív svatý Martin.
A ejhle, přišel listopad a jižní Moravu pokryl sníh a opět překvapil – možná ne počasové mágy, kteří to viděli na svých předpovědních mapách, ale rozhodně všechny ostatní. S výjimkou silničářů, kteří vyrazili do terénu už v pět ráno a nasadili všechny síly.
I mě letos překvapil, poprvé v životě ale nepříjemně. Tentokrát na mě totiž pozitivní duch prvního sněhu zanevřel. Místo toho mě ponechal v náruči městského splínu, který deformuje sníh do podoby nepříjemně mokré a šedivé břečky.
Letos se jí bohužel budu asi brodit častěji, než mi bude milé. Kvůli změně zákona totiž padla povinnost uklízet chodníky na obce a města. A ty na rozdíl od silničářů včera většinou spoléhaly na to, že mokrý sníh roztaje. Bohužel na našich botách.
