Každý rok si tu událost hasiči připomínají, každý rok se schází u budovy, která od osudného večera v podstatě nedostála žádné změny. Pořád je to torzo, které hyzdí okolí. Tragédie se v tomto případě zvrhla ve frašku.

Devět let není totiž město Brno schopné dohodnout se se soukromou firmou na vyřešení vlastnických vztahů k budově a části podchodu pod ní. Loni svitla naděje, že se situace konečně urovná a s domem se začne něco dít. Po devíti měsících od zásadní dohody se ale nic neděje. A navíc se objevily spekulace o tom, že má o dům zájem někdo jiný.

Možná za to můžou špatné zákony nebo divný výklad soudů. Možná také neschopnost Brna dobře vyjednávat. Na každý pád je ale s podivem, že i soukromník nechá majetek tolik let chátrat, když z něj mohl mít zisk třeba z pronájmu opravených prostor. Je také smutné, že místo tragické události ji tak nedůstojně připomíná. Možná ale jen čekal, až dostane výhodnější nabídku a víc peněz za ruinu.

Zdá se, že Brno je město nedotažených věcí a věčných slibů. Kdybychom sečetli, co všechno už mělo dávno stát, měli bychom tady nové město.