A aby to nebylo jen takové plané tlachání, zkouší si vlastní model přímé volby i při určování lídrů kandidátek do komunálních voleb. Pravda, ne ve všech, ale jen v těch větších městech. Jestli je to šťastný nápad, je sporné.Občas se totiž díky takovému systému může stát z kozla zahradník nebo na významném postu skončit jen loutka, která z nedostatku vlastní politické zkušenosti jen reprodukuje pokyny někoho v zákulisí. Alespoň tak se dají číst bezprostřední reakce některých nových tváří „véčkařů“.

Pokud například nová kandidátka na post brněnského primátora neví, co by chtěla (byť teoreticky) na podobném místě prosazovat, je to trošku smutné. Pokud by strana zaznamenala výraznější úspěch při říjnových volbách, může se rázem ve vedení druhého největšího města republiky ocitnout někdo, kdo má jen mlhavé představy, co se tady vlastně děje a jakým směrem by se mělo Brno ubírat dál.

Samotné kandidátce není moc co vyčítat, sama se připravovala na post zastupitelky v jedné z městských částí a výš zřejmě zatím nemířila. Do čela ji vyneslo pár desítek jiných lidí. Možnost rozhodnout „zespoda“ o lídrech totiž využilo v celé zemi jen sedmnáct procent registrovaných členů strany. A je otázkou, jaké informace měli o těch, mezi nimiž se rozhodovali.