Asi znáte definici „nábližky“, zkratky, tedy cesty, kterou se rozhodnete jet, ačkoli navigace, mapy nebo manželka vám radí nějakou jinou. „Je to horší, zato delší cesta.“
Něco podobného jde říci o dnešních elektromobilech. Jsou v mnoha ohledech stále v mnohém horší a navíc jsou výrazně dražší než srovnatelná auta se spalovacími motory.
Je to vcelku logické, auta se spalovacími motory mají za sebou víc než sto let vývoje a dá se říci, že v mnoha ohledech dosáhla dokonalosti. Mají spotřebu, která je zlomkem spotřeby stejně těžkých aut před několika desítkami let, stejně tak pouze zlomkem původního množství zplodin znečišťují životní prostředí. Na plnou nádrž mnohá bez tankování ujedou skoro tisíc kilometrů a dotankování trvá v řádu minut.
Mám za sebou trasu přes celé Německo a i na zdejších dálnicích je elektromobilů pomálu. Jsou takovou výjimkou z pravidla. Není divu. Ne že by se šest set kilometrů dlouhá trasa nedala i elektromobilem ujet. S jednou, dvěma nejméně půlhodinovými zastávkami ano. Znám jednoho Čecha, který takto jezdí. Říká, že elektroauto je až na to hlídání dojezdu řidičsky příjemnější. Má pravdu, elektromobil se totiž řízením příliš neliší od autíček na pouti.
Elektroauta jsou prostě mnohem jednodušší. Proto ale není žádný důvod, aby stála víc než klasická auta. Takže až budou za dvě stě padesát tisíc a ujedou na jedno nabití spolehlivě tisíc kilometrů, tak si je taky pořídíme. Do té doby to ale bude evoluční nábližka. A řidiči, kteří je stále sami od sebe moc nekupují, to dávají najevo.
