V něm pražskému číšníkovi se studeným pichlavým pohledem vytvořily poruchy v chromozomech úchylku několikanásobnou – sadismus pedofilní a ještě homosexuální, a tak chodí po venkově a podřezává tu cikánského chlapce, tu lesníkova syna. A svoje čepele si brousí i na další, ale Rudolf Hrušínský jako vyšetřovatel mu je v patách a nakonec ho dostane.

Určité promile populace prostě přichází na svět takto geneticky naprogramováno. Bráno přísně doslova, přicházejí skuteční „pedofilové“ k mnoha podezřením a démonickým nálepkám jako slepý k houslím, protože většina z nich se násilí nedopouští. Část ale ano a každý den se kvanta lidí u obrazovek při zprávách strachují, co se vlastně o Anně Janatkové dozvědí.

Pokud jde o středeční případ nezdařeného únosu v Ořechově u Brna, nelze ještě vyloučit, že patří k nějakým nepovedeným žertům. Jenže on spíš mrazivě zavání právě tím napětím, které kráčí Po stopách krve. Odchytávání malých děcek z projíždějících aut (či ještě lépe, falešných sanitek) patřilo ke klasickým povídačkám, jimiž se vzájemně dřív strašila děcka. Teď tu ovšem něco takového jezdí doopravdy. Doufejme, že díky policii nebude jezdit dlouho.